11. prosince jsme se zúčastnily demonstrace. Šly jsme uplatnit své základní právo, protože jsme věřily, že být společně na veřejném prostranství je bezpečné. Nebylo.

Na konci demonstrace zůstaly stovky lidí před budovou portugalského parlamentu. Atmosféra byla klidná. Nedocházelo k žádným střetům, nezazněla žádná varování, nebyly vydány žádné rozkazy k rozehnání. A přesto, bez jakéhokoli varování, začala policie střílet na všechny přítomné.

Nikdo netušil, že by mohlo dojít ke střelbě. Byli tam lidé všech věkových kategorií. Během několika minut se moment občanské angažovanosti proměnil v scénu plnou paniky, strachu a krve. Pět lidí bylo zasaženo do hlavy. Deset bylo zasaženo do dalších životně důležitých částí těla, jako je hrudník, trup a krk.

Je těžké vysvětlit, jaké to je uvědomit si, že jsme tam mohly zemřít. Že jsme mohly oslepnout. Že jsme se odtud mohly vrátit navždy jiné. Všechny jsme tam byly jen proto, abychom demonstrovaly. A jen díky čistému štěstí se to nestalo.

Střelba začala kolem 19:37 a trvala téměř hodinu. Nejprve nám pomohli ostatní účastníci demonstrace a později záchranné týmy. Dlážděná ulice před parlamentem byla pokryta krví. Oběti, které byly postřeleny, jedna po druhé v panice nastupovaly do sanitek.

Kromě střelby bylo mnoho lidí násilně napadeno obušky. Někteří odtud odešli s hlubokými modřinami, silnými bolestmi a vážnými zraněními. Většina obětí musela té noci do nemocnice. Některým byly provedeny stehy a urgentní vyšetření. Jiní mají lékařské zprávy, které dokládají, že stopy na těle byly způsobeny násilím.

I po několika měsících jsou stále lidé, kteří žijí s následky toho dne. Někteří přišli o sluch. Jiní mají potíže se soustředěním, neustálé bolesti těla a silné bolesti hlavy. Existují rány, které nejsou vidět, ale které zůstávají stále otevřené.

Tuto kampaň jsme zahájili, protože víme, že to nebylo normální, nebylo to přijatelné a nebylo to legální. A protože víme, že pokud budeme mlčet, může se to stát znovu – nám nebo jiným lidem.

Již máme podporu právníků a podáme hromadnou žalobu, abychom vyvodili odpovědnost. Neděláme to z pomsty. Děláme to, protože věříme, že nikdo by se neměl bát vyjít z domu, aby se zúčastnil demonstrace. Protože nikdo by neměl odcházet z protestu s kulkou v těle.

Skupinu doprovázejí dva právníci a podáme tři stížnosti: u správního soudu, trestní oznámení u DIAP (Úřad pro vyšetřování a trestní stíhání) a disciplinární řízení u IGAI (Generální inspekce vnitřní správy). Již v únoru budeme muset zaplatit advokátovi 1 500 eur, aby mohl zahájit řízení, přičemž předpokládáme, že celková částka může dosáhnout až 5 000 eur, v závislosti na tom, jak dlouho bude trvat dokončení řízení.

Budeme také žádat o právní podporu, aby nevznikly žádné další související náklady, například v případě, že soudce nařídí technické prohlídky nebo budeme muset podat odvolání.

V uplynulém měsíci jsme se snažily vzpamatovat z této skutečné noční můry. Některým z nás trvalo týdny, než se nám podařilo usnout, aniž bychom si znovu prožívaly to, co se stalo. Tři z obětí poskytly televizní rozhovor, jehož záběry byly natočeny přímo v den události, což pomohlo zviditelnit realitu, o které mnoho lidí nevědělo.

Tato kampaň je o nás, ale je také o všech lidech, kteří již zažili policejní násilí a nikdy neměli prostředky, jak se bránit.

Pokud můžeš přispět, pomůže jakákoli částka. I malá částka má význam. Pokud nemůžeš přispět, prosíme tě, abys tuto kampaň sdílela. Viditelnost je také formou ochrany.

Jsme naživu. A proto nebudeme mlčet. Děkujeme, že nám pomáháš proměnit strach ve spravedlnost.

AKTUALIZACE k datu 12. 9. 2026:

- Stížnosti již podány:

• u IGAI a DIAP. (chybí u správního soudu)

- Akce na získání finančních prostředků, pořádané oběťmi a/nebo spojenci:

• „O corpo é que paga“, 24. 4. 26, Casa do Comum, Lisabon
• „O corpo é que paga“, 5. března, Casa Capitão, Lisabon
• 21. 2. 26 v RDA, Lisabon
• 4. 7. 2026, Benefit v Portu

-Již vyplacené částky:

• 1500 v březnu 2026
• 1000 v červnu 2026