Dobrý den, dělám to ze zoufalství. Jsem výsledkem poněkud traumatických zážitků, domácího násilí, opuštění, ztráty, strachu... Stala se ze mě v očích druhých krásná žena se vším, co potřebuji k tomu, abych byla úspěšná, spokojená a šťastná. Kvůli své minulosti a traumatům jsem se stala velmi úzkostnou, panickou osobou, která se snadno zamilovala do nesprávných lidí a míst, čímž si vytvořila citovou závislost a sny, které se nikdy nesplnily. Zatímco jsem se chtěla cítit pouze milovaná, šťastná a budovat něco krásného, našla jsem lži, opomenutí, zrady a narcistické osobnosti, na kterých jsem se stala zcela závislou. V hledání dokonalosti, aby mě milovali, a v nedostatku lásky k sobě i k druhým jsem si vytvářela náplasti, abych zakryla svou bolest a prázdnotu. Jedinou kontrolu jsem ve svém životě cítila, když jsem měla v ruce peníze a něco si koupila. Akt koupě znamenal, že mohu něco ve svém životě ovládat a dopřát si potěšení, potěšení, které rychle pominulo a zanechalo za sebou stopu sebedestrukce a lítosti. Stala se z toho však závislost a začarovaný kruh, a abych zaplnil svou citovou prázdnotu, stále jsem žádal o úvěr, abych mohl platit úvěrem, a tak dále a tak dále. Dnes jsem psychicky vyrovnanější, chodím na terapii a hledám nový směr svého života, ale jsem v pasti dluhů, které už nemohu splácet. Organizace mi odmítají pomoci a já se nemám na koho obrátit. Moje maminka mi pomáhá, jak může, ale vždycky se objeví nějaké další výdaje, a já jsem zase v temnotě a tentokrát se nemám kam obrátit. Přemýšlím, že prodám dům, abych splatila vše, co dlužím, a začnu od nuly, ale můj dům je to jediné, co se mi v potu tváře podařilo získat... Situaci mi také velmi zkomplikovalo to, že platím dvakrát tolik, a bojím se, že kromě osobních půjček nesplatím ani hypotéku. Ale jsem ochoten udělat cokoli, pokud nenajdu jiné řešení, i kdyby to mělo znamenat, že budu nějakou dobu žít v kempu. Hlavou se mi honí temné myšlenky, cítím se zahanbeně, poníženě, mám pocit, že jsem za 39 let nedokázal nic vybudovat, jen zničit. A to všechno jen proto, že jsem chtěl cítit lásku... Ale nikomu to nevyčítám. Viním se za svou nezodpovědnost, za to, že jsem udělala kroky větší, než byly moje nohy, a nenapadlo mě, že by se to jednou mohlo stát, když jsem se ocitla opravdu sama a bez nikoho, na koho bych se mohla obrátit. Tohle je můj poslední pokus, než ztratím zbytek své důstojnosti, než se vzdám takového života. Ve strachu. V dušení. V totální panice. Prosím, proboha, pomozte mi zaplatit, co dlužím, abych se mohla pokusit obnovit své zdraví a začít znovu žít. Chci jen zaplatit všechno, co dlužím, a nemuset každý měsíc nesplácet... A mít aspoň na jídlo. Moje práce už nemůže všechno zaplatit. Moje závislost vytvořená mým utrpením mě přivedla až sem a já jsem zoufalá... Pomozte mi znovu žít. Možná už je pozdě žít své sny, založit rodinu, mít domov, ale ne žít v rovnováze, léčit se a naučit se mít rád především sám sebe. Pomoz mi...