Dobrý den. Píšu vám z nouze. Jsem výsledkem poněkud traumatických zážitků, domácího násilí, opuštění, ztrát, strachu… Stala se ze mě krásná žena, která v očích ostatních má vše, co potřebuje k tomu, aby byla úspěšná, naplněná a šťastná. Kvůli své minulosti a traumatům jsem se stala velmi úzkostlivou osobou, trpící panickými stavy, která se snadno zamilovala do nesprávných lidí a míst, čímž si vytvořila emocionální závislost a sny, které se nikdy nestaly skutečností. Zatímco jsem se chtěla jen cítit milovaná, šťastná a vybudovat něco krásného, narážela jsem na lži, zamlčování, zrady a narcistické osobnosti, na nichž jsem se stala zcela závislá. V honbě za dokonalostí, aby mě milovali, a v nedostatku lásky k sobě samé i od ostatních jsem si vytvářela náplasti, abych zakryla svou bolest a prázdnotu. Jedinou kontrolu, kterou jsem ve svém životě cítila, jsem měla, když jsem měla v ruce nějaké peníze a něco si koupila. Akt nákupu znamenal, že mohu něco ve svém životě ovládat a dopřát si potěšení, které však rychle pominulo a zanechalo za sebou stopu sebedestrukce a lítosti. Stalo se to však závislostí a začarovaným kruhem a abych zaplnila svou emocionální prázdnotu, žádala jsem o úvěry, abych splatila úvěry, a tak to šlo dál. Dnes jsem psychicky vyrovnanější, chodím na terapii a hledám nový směr pro svůj život, ale jsem svázaná dluhy, které už nedokážu splácet. Úvěrové instituce mi odmítají pomoci a nemám se na koho jiného obrátit. Moje matka mi pomohla, jak mohla, ale vždy se objeví nějaké další výdaje, a já jsem zase na dně a tentokrát nemám na koho se obrátit. Uvažuji o prodeji svého domu, abych splatila vše, co dlužím, a začala od nuly, ale můj dům je jediná věc, kterou jsem si vydělala sama potem své práce… Skutečnost, že se mi splátky zdvojnásobily, situaci také velmi zkomplikovala a obávám se, že kromě osobních úvěrů selžu i s hypotékou. Jsem však ochotná udělat cokoli, pokud nenajdu jiné řešení, i kdybych měla nějakou dobu žít na kempu. Hlavou mi procházejí temné myšlenky, cítím stud, ponížení, mám pocit, že se mi za 39 let nepodařilo nic vybudovat, jen zničit. A to vše jen proto, že jsem chtěla jen cítit lásku… Ale nikoho z toho neviním. Jsem vinna svou nezodpovědností, tím, že jsem si ukousla příliš velké sousto a nenapadlo mě, že se to jednoho dne může stát, až se ocitnu opravdu sama a bez nikoho, na koho se obrátit. Toto je můj poslední pokus, než ztratím zbytek své důstojnosti, než se vzdám života v tomto strachu. V úzkosti. V naprosté panice. Prosím vás, proboha, pomozte mi zaplatit, co dlužím, abych se pokusila znovu nabýt zdraví a začít znovu žít. Chci jen zaplatit vše, co dlužím, a nebýt každý měsíc v prodlení… A mít alespoň na jídlo. Moje práce už nestačí na všechno. Moje závislost, která vznikla z mého utrpení, mě dostala až sem a já jsem zoufalá… Pomozte mi znovu začít žít. Možná je pozdě na to, abych si splnila své sny, založila rodinu, měla domov, ale není pozdě na to, abych žila v rovnováze, starala se o sebe a naučila se mít se ráda, především. Pomozte mi…