Vážení příznivci!

Rád bych se s vámi podělil o příběh, který vypráví o mých posledních letech, o hluboké bolesti a ztrátách, o vytrvalém boji a o snu, který mi nyní dává největší naději a motivaci v životě: poutní cestě El Camino.

Posledních pět let bylo nesmírně těžkých. Moje problémy s alkoholem mě bohužel vtáhly do víru, který vedl k srdcervoucím ztrátám. Ztratil jsem otce kvůli sebevraždě a o měsíc později zemřela i moje babička na následky nemoci, kvůli komplikacím s COVIDem. O necelý rok později spáchal sebevraždu i můj nejlepší kamarád z dětství. Tato série tragédií mě dostala na dno, a to jak psychicky, tak fyzicky.

Naštěstí jsem se ale dostal do bodu, kdy jsem se musel rozhodnout, a zvolil jsem změnu. Odjel jsem do rehabilitačního centra na půl roku a od té doby se neustále účastním terapií a skupinových sezení, abych si udržel střízlivost. S hrdostí mohu říci, že už více než rok jsem nevypil ani kapku alkoholu. Je to obrovský boj a každý den to stojí za to, ale stíny minulosti mě stále pronásledují.

V souvislosti s alkoholem se u mě vyvinula silná úzkost, panická porucha a deprese, na které jsem dlouho užíval léky na zlepšení nálady, antidepresiva a sedativa. S radostí oznamuji, že jsem tyto léky vysadil už před rokem, což je také obrovský krok na cestě k uzdravení. Úzkost a psychická zátěž způsobená nemocí však úplně nezmizely. Ačkoli mi skupiny a terapie pomáhají nepít alkohol, stále hledám vnitřní klid a nový směr svého života.

Můj život se ještě úplně nevrátil do normálu. 12 let jsem pracovala na jednom místě, kde jsem se postupně vypracovávala nahoru. V roce 2014 jsem začala jako uklízečka, pak se mi podařilo dostat se na kancelářskou pozici a dlouhou dobu, celkem 12 let, jsem pracovala na dobrém pracovišti. Kvůli mým problémům s alkoholem jsem však i tuto práci ztratila, a proto se nyní nacházím ve velmi těžké situaci. V důsledku svého srdečního onemocnění mám omezenou pracovní schopnost, což mi velmi ztěžuje hledání zaměstnání a návrat do pracovního života. V současné době žiji výhradně z invalidního důchodu, což znamená, že moje finanční situace je velmi napjatá a nemám možnost šetřit.

El Camino je pro mě mnohem víc než jen obyčejná cesta. Je to hluboká duchovní cesta, proces uzdravování a cesta k vnitřnímu klidu a hlubšímu poznání sebe sama. Tuto cestu duševně velmi potřebuji. Cítím, že krok za krokem, kilometr za kilometrem, při putování po této starobylé cestě bych mohla zpracovat své ztráty, posílit svou vyrovnanost, zbavit se úzkostí a ještě lépe poznat sama sebe. Rád bych věděl, jakým směrem se vydat v těžkých časech, abych se v životě znovu neztratil. Je mi 34 let a nechci ještě jednou prožít těch posledních pět let, které mám za sebou. Chci v sobě co nejdříve a co nejkvalitněji uskutečnit změnu, k čemuž je tato cesta nezbytná.

Vybral jsem si cestu trvající přibližně 30 dní, k čemuž potřebuji významnou finanční pomoc. Tato částka je pro mě vzhledem k mé současné finanční situaci nedosažitelná.

Proto se obracím na vás, na komunitu, s pokorou a nadějí v srdci. Prosím vás o pomoc, abych se mohl vydat na El Camino. I ten nejmenší příspěvek by znamenal obrovský krok k tomu, aby se tento sen stal skutečností a abych mohl podniknout tuto zásadně důležitou cestu k úplnému uzdravení a kvalitnějšímu životu.

Vybrané prostředky bych použila výhradně na cestovní náklady (letenky/jízdenky na autobus), ubytování v albergue (poutních ubytovnách) a základní stravu během cesty.

S vděčným srdcem děkuji za každou podporu, každé sdílení a každé povzbuzující slovo. Každému dárci vděčím za zvláštní poděkování a během cesty na ně budu myslet.

S poděkováním a úctou,

Levente Szalai