Vážený čtenáři!

S těžkým srdcem, ale s nadějí se na vás obracím.

Před téměř 4 lety jsme z příspěvku na bydlení pro páry koupili nemovitost v domnění, že konečně můžeme postavit naši společnou budoucnost na pevných základech. Bohužel při koupi došlo k závažným pochybením ze strany prodávajícího a právníka, jejichž následky neseme dodnes.

Nemovitost dosud nebyla převedena na naše jméno, protože na ní váznou zástavy a katastrální úřad nám vrátil podané dokumenty. Mezitím úřad pro ochranu dětí požaduje vrácení dotace, a to již prostřednictvím exekutora.

Snažili jsme se udělat vše: zahájili jsme soudní řízení, prozkoumali jsme všechny možnosti, ale za ta léta jsme zcela vyčerpaní – finančně i psychicky. Neustálá nejistota a stres nás pomalu sžírají. I když se snažím zůstat klidná, je to čím dál těžší.

Můj partner je sluchově postižený, jsme spolu téměř 6 let a vždy jsme se navzájem podporovali a snažili se problémy řešit. Nyní jsme se však dostali do situace, kdy to už sami nezvládneme.

Obracím se na vás, protože je to naše poslední šance. Pokud by se podařilo vyřešit stávající dluhy a právní překážky, možná bychom si mohli udržet náš domov, který jsme s takovou nadějí začali budovat.

Každá pomoc má pro nás obrovský význam.

Děkujeme ti, že jsi si to přečetl, a ještě více, pokud nás můžeš podpořit.

Pokud vás zajímá náš příběh, stručně shrnu, jak jsme se do této situace dostali.

Se svým partnerem jsme se seznámili v době, kdy odešel od svých pěstounů. Pro nás oba bylo těžké zapadnout do života: já jsem se opírala o svou matku, on o své pěstouny. Nakonec se k nám nastěhoval a nějakou dobu jsme se snažili společně vypořádat se situací, jak nejlépe jsme uměli.

Bohužel se brzy poté začaly objevovat problémy. Moje matka neustále dostávala dopisy od exekutora – jedna upomínka střídala druhou. Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, abychom zabránili tomu nejhoršímu: ztrátě našeho domova.

Když jsme zjistili, že nemovitost byla zařazena na aukční portál, věděli jsme, že je to vážné.

Cizí lidé přicházeli a prohlíželi si dům, který byl dosud naším domovem – bylo velmi těžké se s tím vyrovnat. Obzvláště bolestivé je, že jsme již splatili několikanásobek částky úvěru, který jsme si vzali v roce 2010, dům byl v dražbě podhodnocen a dodnes se zbývající dluh, který kvůli úrokům nikdy neskončí, strhává z důchodů mé matky a otce.

Když jsme se nakonec museli odstěhovat, už jsme předtím našli nemovitost, ve které nyní žijeme. Tehdejší majitel nám dovolil, abychom se sem dočasně nastěhovali, dokud se nepodaří vyřídit koupi.

A tady začaly ty opravdu těžké věci...

Pokud chcete znát celý

příběh, sledujte prosím aktualizace této stránky. Budu průběžně sdílet, co všechno se nám přihodilo a jak jsme se dostali až sem.

Když jsme se nastěhovali do nemovitosti, naší první věcí bylo najít si práci. V menší obci to nebylo jednoduché, ale nakonec se nám podařilo se uplatnit.

Mezitím jsme také zahájili administrativní kroky nezbytné k nákupu domu: jednání s opatrovnickým úřadem, hledání právníka, vyřizování papírů. Věděli jsme, že to bude delší proces, a to jsme také sdělili tehdejšímu majiteli.

Přesto jsme už v prvním měsíci neustále dostávali telefonáty s dotazem, proč to nejde rychleji. Ačkoli neuplynul ani měsíc, už mluvil o tom, že jsme tu 2–3 měsíce. O týden později to znělo, jako by uplynuly 4 měsíce. Kládl zcela nereálné požadavky a byl čím dál netrpělivější.

Brzy se objevily i výhrůžky: řekl, že nás vyhodí, pokud situaci okamžitě nevyřešíme. My jsme mezitím udělali vše, co bylo v našich silách. Nakonec se nám podařilo sehnat právníka, šli jsme k němu společně a smlouva byla hotová do týdne. Jako obvykle všechny strany podepsaly prohlášení o prodeji a koupi a došlo i k podpisu smlouvy.

O týden později se však nečekaně objevil, aby si odnesl věci, které tu zůstaly. Poté nás vyslýchal ohledně různých předmětů, o kterých tvrdil, že chybí. Situace se tak vyhrotila, že jsem nakonec musel zavolat policii.

Po příjezdu policistů se jeho chování náhle změnilo a podařilo se situaci dočasně uklidnit. Jakmile však odešli, všechno začalo nanovo.

Později odnesl i moje vlastní nářadí. V tu chvíli jsem si už říkala, ať si jen jde a už ho nemusíme vidět. Můj partner se úplně zhroutil, dva dny nepřetržitě plakal. Já jsem se cítila bezmocná a dodnes mě mrzí, že jsem se nedokázala lépe postavit ani za nás, ani za něj. Zároveň vím, že bych nebyla lepším člověkem, kdybych udělala něco, čeho bych později litovala.

Toto období nás velmi vyčerpalo a bohužel to je jen část toho, čím jsme si prošli.

Poté, co jsme si uvědomili, že se vše podařilo a máme dům, snažili jsme se ten malý domek dát do pořádku. Zkrášlili jsme dvůr, snažili jsme se ho proměnit v útulný domov a věřili jsme, že se vše vyřeší.

Zanedlouho však přišel dopis od právníka, ve kterém nás informoval, že katastrální úřad vrátil podané dokumenty a požádal nás, abychom se spojili s bývalým majitelem za účelem vyřešení problému.

Poté přišlo i oficiální oznámení od katastrálního úřadu: nemovitost nelze převést na naše jméno, protože na ní běží exekuce.

Je důležité zdůraznit, že mezitím již došlo k zaplacení kupní ceny, opatrovnický úřad převedl částku prodávajícímu. Přesto nemovitost právně nepřevedli na naše jméno.

Okamžitě jsme kontaktovali bývalého majitele, ale tehdy vyšly najevo další problémy. Ukázalo se, že jeho prohlášení v kupní smlouvě neodpovídalo skutečnosti: tvrdil, že nemovitost je bez zatížení, není na ní žádný úvěr ani jiné dluhy. Naproti tomu již 3–4 měsíce před naším nastěhováním bylo na nemovitost uvaleno zatížení.

Bohužel ani právník nejednal s náležitou opatrností, protože si nevyžádal výpis z katastru nemovitostí, z něhož by tyto informace jednoznačně vyplynuly.

V tu chvíli jsme si uvědomili, že jsme se ocitli v situaci, kdy problém nezavinili jsme my, a přesto musíme nést následky.

.