Ahoj, jmenuji se Tomášek, povím vám něco o svém příběhu, abyste mi lépe porozuměli. Svého otce neznám od narození, byl také drogově závislý a když jsem byl novorozeně, řekl svým rodičům, že se o mě postará, ale místo toho seděl v nějakém doupěti a bral drogy. Moje matka je úžasná žena, ale když mi bylo 19, byla jsem pro ni zklamáním. Neměla ponětí o tom, jak vychovávat děti. Byla se mnou rok, pak musela jít na vysokou školu a o mě se starala chůva, teta a babička, proto jsem si vytvořila silnější citovou vazbu s tetou a babičkou. Mezitím moje matka potkala nového partnera, vzala si ho a když mi bylo 8 let, řekli mi, že on není můj skutečný otec a že mě chce adoptovat, a tak se také stalo. Cíle v životě Nejprve mě opustila matka, která musela studovat, pak chůvou a poté všemi mými vrstevníky, protože se rodiče rozhodli přestěhovat na venkov. Od začátku jsem jim roky říkal, že tam nechci žít, protože jsem se cítil osamělý, ale nikdo doma nebral ohled na mé pocity, a to nejen v této věci.Mým jediným přítelem byl počítač, hry a pornografie, kterou mi ukázal starší kamarád, když mi bylo 9 let, a porno a masturbace se pak staly mou první vážnou závislostí, která trvá pořád (ne jen dočasně, protože nemám žádnou závislost na morfinu ani libidu). Na základní škole jsem měl dva kamarády a na střední škole jsme se rozešli stejným způsobem. Celý můj život a moji přátelé pocházeli z internetu, z facebookových skupin ovládaných nenávistí, agresí, zesměšňováním slabých a postižených lidí; obecně všichni chtěli co nejvíce provokovat ostatní a pak se chlubit reakcí rozhořčených Poláků. Tam jsem poprvé našel lidi, jejichž osobnosti byly podobné mé spíše introvertní povaze. Začal jsem se s nimi scházet v reálném životě a nejdřív mi dali alkohol, pak marihuanu, pak spoustu látek, které se berou v klubech: amfetamin, mefedron, extázi a kokain. Zní to opravdu špatně, ale ve srovnání s tím, co se stalo pak, to nebylo nic. Právě během jedné z těchto klubových akcí jsem potkala lidi, které jsem znala z těchto skupin, a velmi jsme se si padli do oka. Pozvali mě k sobě domů a pak mi ukázali oxycodon. Když jsem to zkusila poprvé, byl to moment, kdy jsem věděla, co chci v životě dělat – brát opiáty. Po pár měsících jsem to už nezvládal, bral jsem drogy každý den a nezvládal to, což mělo dopad na školu a můj vztah s rodiči, a tady jsem dodal, že moji rodiče se rozvedli těsně předtím, než jsem zkusil drogy, pak jsem začal léčbu v Monarchy, ale to mi vůbec nepomohlo. Po půl roce jsem podstoupil první pokus o léčbu a odešel jsem po 5 dnech. O pár dní později jsem se vrátil domů, s mým nejlepším kamarádem jsme se sjeli, a když jsem se ráno vrátil domů, zjistil jsem, že je mrtvý. V mé hlavě to byla skvělá výmluva, abych začal brát drogy intravenózně, a to jsem dělal 2 roky a posledních 6 měsíců každý den. Pak jsem konečně šel na léčbu, nejdřív na detox, kde mi psychiatr, který měl na starosti oddělení, sahal na zadek, já brečel, a druhý den mi přinesl Merci, zatímco všichni na oddělení seděli a divili se, co se stalo. Pak jsem zahájil roční terapii v centru v Bielsko-Białé. Musím přiznat, že to bylo sakra těžké, zejména prvních 6 měsíců. Pak jsem si toto místo zamiloval, ale jako obvykle jsem nedokázal udržet vztahy s těmito lidmi a po ukončení terapie byl náš kontakt s nimi minimální. Hned po odchodu jsem začala další terapii, která měla pokračovat od března 2023 (ukončení pobytu v centru) do října 2023 (ukončení terapie). Pak jsem se vypořádala se svým dalším problémem, sexuální závislostí, a přihlásila jsem se na terapii. Na konci roku jsem náhodou potkal partnerku, která mě úplně okouzlila. Rozhodl jsem se změnit a přestat randit s holkama jen kvůli sexu a zeptal jsem se jí, jestli bychom mohli být pár, a ona samozřejmě souhlasila. Po Novém roce jsem však prožil velkou krizi, všechno mě velmi unavovalo a nemohl jsem o tom moc mluvit. V práci mě napadl geniální nápad vzít si půjčku na 50 tisíc a investovat do kryptoměn. Možná by to vyšlo, ale ozvala se moje závislost na hazardu a přišel jsem celkem o 90 tisíc. Pak jsem se vrátil k drogám stejně intenzivně jako předtím. Od března až dodnes bych dny, kdy jsem byl střízlivý, spočítal na prstech obou rukou. Beru obrovské dávky morfinu (3 gramy denně intravenózně), plus klonazepam a někdy mefedron. Chci se léčit, ale musím splácet půjčku a platit za byt s partnerkou a také musím být doma a pracovat. Podle toho, kolik peněz se mi podaří sehnat, zvolím horší/levnější detox a pokud bude zaplacena celá částka, vyberu si také centra, abych se mohl plně zotavit, pokud ne, teď čekám na metadonový program, tj. nahrazení drogové závislosti látkou, která není tak omamná, problém je, že většina lidí to buď vzdá a v tu chvíli začne brát jiné drogy, nebo v tomhle programu zůstane po zbytek života. Co víc k tomu říct? Teď žiju ve velkém stresu a s pocitem beznaděje, přemýšlím o tom, že to skončím... Spím většinu dne a i když se probudím, koukám do telefonu, abych unikl realitě, měl méně stresu, a samozřejmě taky pracuju. Moje partnerka je do mě slepě zamilovaná, jinak by mě už dávno opustila, ale byla by velmi šťastná, kdybych se dal dohromady s někým jiným. Pak bych o tom mohl říct i rodičům a oni by mi určitě pomohli, ale před nimi to tajím. Obdivuji, že jste to dočetli až do konce. Moc vám předem děkuji za vaše dary a pomoc, protože mi to teď zachraňuje život.