Milí přátelé a laskaví lidé,

Jmenuji se Zvonimir. Jsem z Chorvatska a obracím se na vás s prosbou o pomoc ve chvíli, kdy nemám jinou možnost.

V roce 1991 vypukla v mé zemi krutá válka. Zapojil jsem se do ní jako civilista v rámci povinné vojenské služby a pomáhal našemu obrannému úsilí, jak jen jsem mohl. V březnu 1992 jsem byl těžce zraněn do kolena. Dostal jsem osteomyelitidu a sepsi a několik měsíců můj život visel na vlásku. Téměř čtyři měsíce jsem byl v mírném kómatu s neustálými vysokými horečkami. Díky zkušeným lékařům a Boží milosti jsem přežil.

Cesta k uzdravení však byla dlouhá a bolestivá. V průběhu let jsem podstoupil několik vážných operací a nakonec mi byla implantována kolenní protéza. Protože jsem již nemohl pracovat, byl jsem zařazen do invalidního důchodu - který je extrémně nízký a nestačí k životu.

Později jsem musel podstoupit další operaci kolenního kloubu, když se první implantát opotřeboval. Ta byla mnohem složitější, s ještě větším množstvím kovu a náročnější rekonvalescencí. Chůze je nyní velmi obtížná. V příštím roce nebo dvou mě čeká další operace a můj celkový zdravotní stav se vážně zhoršil.

Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu muset žádat o takovou pomoc. Není snadné psát tato slova, ale pravda je taková: můj příjem je příliš malý a základní životní výdaje (jídlo, nájem, účty) jsou větší, než mohu zvládnout. Stát nenabízí civilním obětem války adekvátní podporu a já mám pocit, že se na mě zapomnělo.

Nežádám o mnoho. I malý měsíční příspěvek, pokud by to bylo možné, by v mém životě znamenal skutečnou změnu. Cokoli mi darujete, mi pomůže pokrýt náklady na léky, jídlo a elektřinu. Z celého srdce vám děkuji, že jste si můj příběh vůbec přečetli.

Kéž vám Bůh požehná.

S vděčností,

Zvonimir