Dobrý den

Jmenuji se Andre.

Dělám to poprvé, abych požádal ostatní lidi o pomoc.

Již mnoho let žiji na Kanárských ostrovech a pracuji tam jako číšník více než 230 hodin měsíčně, 6 dní v týdnu.

Svou práci mám rád a jsem spokojený. Přestože zde žiji ve věčném jaru, určitá situace mě rozesmutňuje a nutí k zamyšlení.

Jsem šedesátiletý Němec (v březnu mi bude 60 let :-)), který se před 24 lety nevrátil z dovolené na Kanárských ostrovech.

Jako dítě jsem vždycky chtěl být číšníkem, což se mým rodičům vůbec nelíbilo.

Jako dítě samozřejmě posloucháte rady rodičů, a tak jsem si nejprve vyhlédl učňovský obor a po třech letech ho úspěšně dokončil. V roce 1984 byla ještě povinná vojenská služba a já jsem strávil 15 měsíců v Bundeswehru.

Ještě téhož dne, kdy mi bylo oznámeno, že jsem se stal vojenským vysloužilcem a složil jsem zkoušky, jsem se okamžitě hlásil na okresním náhradním vojenském úřadě a požádal o okamžité povolání. Proč? Byla to povinná vojenská služba nebo civilní služba a já jsem napsal tolik žádostí a vždy mi bylo řečeno. Je nám líto, ale hledáme lidi, kteří jsou v Bundeswehru k dispozici. Když jsem byl v říjnu 1985 z vojenské služby čestně propuštěn, dokázal jsem svou profesní situaci zvládnout. Pak jsem šel do práce jako každý jiný, seznámil se se ženou, oženil se a během manželství se seznámil s jinou. (Nikdy jsem to neměl v úmyslu, ale po několika měsících jsem zjistil, že mě žena podvádí a lže mi. Bylo pro mě nepředstavitelné, že by něco takového mohlo existovat. V dnešní době to zní neobvykle, ale stalo se to. (Moji rodiče byli manželé téměř 60 let, a když to člověk zažije od mládí, nepřemýšlí o nevěře nebo jiných špatných manželských zkušenostech). O.k. Rozvedla jsem se a žila si svůj život. Dál jsem se vzdělával a postupem času jsem si udělal 3 tovaryšské listy, 2 státní zkoušky a stal se mimo jiné lektorem a učitelem. Až do svých 24 let jsem neměl žádné špatné zkušenosti. Musím upřímně přiznat, že jsem měl skvělé dětství, rodiče mě vždy chránili a nikdy jsem neměl žádné špatné nebo zlé myšlenky. Žil jsem svůj život a bohužel jsem musel zjistit, že svět není tak růžový a čestný, jak mě učili. To a mnoho dalšího, včetně mé profesní kariéry, mě donutilo dospět. (Dnes ve svých téměř šedesáti letech ještě nejsem dospělý, ale vím, co je důležité). Naposledy jsem dlouhá léta pracoval ve veřejném hasičském sboru jako lékař záchranné služby a školitel. Se svou novou láskou jsem poprvé letěl v 90. letech. Na ostrov Gran Canaria. Ostrov jsem si zamiloval natolik, že jsem tam létal 3-5krát ročně. Během let jsem samozřejmě poznal spoustu lidí ve Španělsku. Na Gran Canarii jsem letěl také 7. března 2001, ale jako svobodný člověk. Byl jsem tam tři dny a byl jsem požádán, zda bych nemohl tři dny vypomáhat v jednom baru. Bože, pomyslel jsem si, to přece nemůžu udělat. Nikdy předtím jsem nenosil tác ani nečepoval pivo, natož abych dělal koktejly. Ale souhlasil jsem a užil jsem si tolik legrace a zábavy, že z těch tří dnů se teď v březnu stalo 24 let. Pořád jsem ve Španělsku. Změnil jsem však ostrov. Mohl jsem si splnit svůj dětský sen jako číšník. Až do dnešního dne. :-)

Bylo a stále je to tady skvělé. Ale tolik utrpení a bídy jsem předtím nepoznal a začal jsem tu být pro ostatní lidi, stejně jako v Německu, když jsem ještě pracoval u záchranné služby. Když jsem pracovala u záchranné služby, viděla jsem toho za ta léta hodně a také to, jak se daří příbuzným nebo pacientům, což mě donutilo přemýšlet jinak a už tehdy jsem byla hodně sociálně založená.

Být dobrovolníkem nebo být tu pro své bližní mi nikdy nedělalo problém, naopak, dávalo mi to skvělý pocit, že mohu pro druhé udělat něco dobrého, co jednotlivec udělat nemůže.

Prostě jsem rád lidem něco vracel.

Myslím, že to, co jsem napsal, vám o mně jako o člověku udělá jen malou představu.

Mohl bych toho napsat mnohem víc, ale to by přesahovalo rámec tohoto článku.

Proto se teď dostávám k věci.

Všechno je tu jiné, než na co jsem byl zvyklý v Německu.

Tady musíte pracovat (což dělám pořád), abyste mohli žít nebo přežít. Ze začátku to nebylo snadné, protože jsem byl nebo jsem také cizinec. Bez práce žádné peníze od státu, žádná podpora, prostě nic. Mezitím dostanete od státu něco, co nestačí.

Viděl jsem, kolik lidí tu žije na hraně a dokonce spí na ulici nebo na pláži, nemají vodu a nic k jídlu. Samozřejmě, že do roku 2025 se toho hodně zlepšilo. Stále však existují lidé, kteří si sami neporadí nebo jim nikdo nepomůže. Proto jsem tu začal být pro lidi a dělal to, co mohu dělat i dnes.

Například jsem po práci rozdával bezdomovcům jídlo, které restaurace nebo jídelna po práci vyhodila. Bolí mě na duši, když vidím lidi, kteří nemají nic, ani sendvič nebo něco k pití, co se tu vyhazuje. Dělám to dodnes a budu to dělat, dokud mi Bůh bude dávat sílu.

Teď mě napadlo vytvořit webové stránky (inzeráty, nákup a prodej), aby i lidé, kteří nemají internet, mohli prodávat věci, které jsou u mě uložené, a pak je předávat zájemcům a vyřizovat účty s prodávajícími. To funguje opravdu dobře.

Dochází mi však místo a ráda bych si otevřela malý obchůdek, kam by si lidé mohli chodit pro věci, oblečení, jídlo, pití nebo věci pro běžný život. Zdarma. Také pomoc při návštěvách úřadů nebo pomoc při hledání ubytování, záloh, kopií, tipů.... a tak dále.

Dosáhl jsem v životě všeho, co jsem chtěl, a mohu pokrýt své náklady. Víc pro sebe nepotřebuji. Moje spokojenost a uspokojení jsou nyní pro ostatní dosažitelnější než dříve.

Pokud mě podpoříte, nemohu vám toho moc vrátit.

Mohu vám jako podporovateli nabídnout bezplatnou neomezenou reklamu na svých webových stránkách.

Procento z peněz z podnikání půjde lidem, kteří to sami nezvládnou. Darované věci budou na 100 % předány potřebným, ať už se jedná o cokoli.

O úspěchu budu informovat na svých webových stránkách, až budou hotové, a zvu každého podporovatele, aby si o tom přečetl nebo sem dokonce zavítal, pokud to bude možné, abyste viděli, co se děje.

Můžete mi také posílat věcné dary. Ty budou umístěny na webových stránkách a prodávány. Peníze budou investovány a budou sloužit lidem, kteří je potřebují. Vše je pochopitelné.

Děkuji vám za trpělivost, že jste dočetli až sem, a těším se na spolupráci s vámi, abychom něco změnili.

Moc děkuji a jsem s pozdravem

Andre

O míře chudoby si můžete přečíst zde

https://teneriffa-heute.info/kanaren-armutsquote-weiterhin-an-der-spitze-spaniens