Léta zdravotních problémů, vážných zdravotních potíží a stresu, a přesto jsme se velmi snažili, abychom měli co nejlepší život. Bohužel jsme v dnešní ekonomické situaci nedokázali dosáhnout našeho cíle mít svůj vlastní, soukromý, kousek štěstí a radosti. Domov!

Můj manžel (44 let) se kvůli mně (31 let) přestěhoval do zemí, kde neumí jazyk a nerozumí kultuře, udělal ze mě nejšťastnějšího člověka na světě, a pak 2 měsíce po našem svatebním dni dostal mrtvici, přišel o práci, nedostal výplatu. Děsivé dny, které nás čekaly, byly plné opravdového strachu, smutku, ale i naděje, a přitom jsme uvízli ve smyčce existenciální krize. Stalo se Covid, žádná práce, vydržování z jednoho platu, včetně podpory rodičů, spousta dluhů, žádné východisko. Od té doby to byl boj.

Dodnes nejsme schopni stát pevně na vlastních nohou. Říká se, že člověk není slabý, když požádá o pomoc, tak jsme si řekli, že to zkusíme.

Obracíme se jeden na druhého s prosbou o lásku a podporu, ale rádi bychom vybudovali něco, o co bychom mohli společně pečovat a žít svůj sen.

Předem vám děkujeme!