Jmenuji se Florin Dimofte a jsem otcem krásné sedmileté holčičky. Ona je důvodem, proč se nevzdávám, i když mě život srazil na kolena už tolikrát, že to ani nedokážu spočítat.

Žiji s cukrovkou 1. typu, neuropatií, retinopatií, hypertenzí a prodělal jsem několik cévních mozkových příhod. Navíc každý den bojuji s úzkostí a depresí.

Nejsou to jen lékařské termíny – je to moje každodenní realita.

Jsou dny, kdy sotva funguji. Noci, kdy nemohu spát. A chvíle, kdy se na mě moje dcera podívá a přeje si „tatínka, jakým jsem býval“... a já nemám slova, kterými bych ji utěšil.

V současné době přežívám z invalidního důchodu ve výši asi 260 € měsíčně (1281 RON). Sotva to pokryje základní potřeby – to není život, jen přežívání.

Ale nechci to vzdát. Nechci být navždy závislý na pomoci. Chci pracovat. Chci se znovu postavit na vlastní nohy.

📌 Mým snem je založit malý fastfood s udírnou a grilem.

Není to jen sen – je to pro mě jediný realistický způsob, jak pracovat svým vlastním tempem, s ohledem na můj zdravotní stav.

Nežádám o snadné řešení.

Žádám o šanci.

Chci se moci podívat své dceři do očí a říct:

„Tvůj táta to nevzdal.“

• Výstavba nebo nákup vybavení pro uzení
• Zahájení malého podnikání
• Získání nezávislosti a stability

Nežádám o soucit.

Žádám o příležitost znovu vybudovat svůj život.

Pokud mi můžete pomoci, děkuji vám z celého srdce.

Pokud nemůžete, zvažte prosím sdílení mého příběhu.

Možná se dostane k někomu, kdo může změnit budoucnost otce... a jeho dítěte.

🙏