Dobrý den všem. Jsem důchodce, který byl po 14 letech vztahu se ženou vyhozen z domu jako odpad. Nikomu jsem v životě neublížil a už vůbec ne své rodině. V říjnu tohoto roku mi partnerka oznámila, že mě nemiluje a chce si zařídit život s někým jiným a já se mám odstěhovat. Udělal jsem to. Nebojoval jsem o ni, protože to bylo odsouzeno k nezdaru. Zůstal jsem sám. Bez domova , odešel jsem s taškami oblečení. Opustil jsem dům , auto všechno, na čem jsem pracoval. Teď nemám peníze ani na základní potřeby, chybí mi i chleba. Důchod, který dostávám, je 1950 zlotých. Z toho 1200 jde na nájem bytu, spíše sklepa. Už mi několikrát puklo srdce ze smutku, bolesti z toho, jak se dá zacházet s někým, kdo se několik let staral o rodinu, dům. Nikdy jsem nezavdala příčinu k nevěře, nikdy jsem nezneužívala alkohol. Byl jsem, snažil jsem se být dobrým otcem , partnerem. Otcem, protože máme spolu dítě, dceru, které bylo 30. listopadu 13 let. Dítě plakalo, když mě její matka vyhodila z domu. Strašně mě to bolelo, byl jsem tak bezmocný. Během těch let jsem pro rodinu vydělával peníze od bank na rekonstrukci domu, ve kterém jsme bydleli. Dům zůstal mému partnerovi a dluhy zůstaly mně. Přes to všechno jsem se pokusila vzít si život, díky svému zaměstnavateli jsem se vyhnula smrti. Dnes už vím, že to bylo velmi hloupé řešení. Bohužel se po nějaké době ukázalo, že jsem přišla i o práci, protože jsem bohužel v odstupném. Teď už to nemůžu dát dohromady a navíc se ukázalo, že byt, který jsem si pronajal, je pro majitele příliš drahý. Opět mě napadají hloupé myšlenky. Vím, že za ty peníze rodinu neobnovím, byt si nekoupím, ale umožnilo by mi to snížit dluhy . Možná by mě to dokonce postavilo na nohy. Sama to nezvládnu. Jsem natolik cenný člověk, že to bez pomoci nezvládnu. Prosím všechny, kteří by chtěli a mají srdce, aby mi pomohli. Bojím se, že pokud mi nikdo nepodá pomocnou ruku, dopadnu špatně. A já bych chtěla žít a být potřebná pro někoho jiného.