…v životě člověka jsou takové okamžiky, kdy docházejí slova a místo nich zůstávají jen tiché modlitby, prosby a naděje. Tohle je právě takový okamžik, ale i tehdy musím promluvit! Nemohu to říct nikomu, tak to řeknu všem! 

Glioblastom…

Šestého října jsi nečekaně, nepozvaně, ale o to nemilosrdněji vtrhl do našich životů. Tvář mého drahého bratra, která obvykle zářila úsměvem, ten den nezářila. Přišel jsi a teď se chystáš vzít mi všechno, co je pro mě tak sladké, jako med! Ale já to nevzdám! Nikdy to nevzdám!!! 

Máme za sebou dlouhé měsíce bolesti, starostí, bezesných nocí a slz… Mého Andiku napadl nejagresivnější nádor na světě. Záchranná operace, 30 ozařování, 21 chemoterapií, a pak naděje, že ta strašná nemoc z našeho života zmizela. Naděje, že se náš svět nezhroutí. Pak v lednu přišla smutná zpráva… nádor se vrátil a je ještě agresivnější než kdy předtím. Lékaři už ztratili naději pro mou silnou, statečnou, úžasnou sestru! (Předpovídají jí 4–6 měsíců.) Teď by mohlo nastat ticho, řada nezodpověditelných otázek, vztek, beznaděj! 

… ale já to nevzdám, nemohu se smířit s odchodem mé statečné, krásné sestry! Našla jsem v Německu léčebnou metodu, imunoterapii, která je v podstatě léčbou ve formě vakcíny vyvinuté vlastními silami. Vykazuje mimořádně dobré výsledky a jsou i lidé ve stejné situaci, kteří již překročili hranici šesti let přežití. (Více o léčbě zde:https://www.nature.com/articles/s41467-024-51315-8) 

Léčba stojí 80 000 eur, v první fázi musíme zaplatit 20 000 eur za diagnostiku a dalších 60 000 eur za vakcínu. 

A právě tady potřebuji vaši pomoc! Prosím vás, pokud můžete, pomozte mi v tomto boji, aby můj bratr mohl i nadále zářit na této Zemi. Můj statečný bratr, kterého život nikdy nešetřil, pohřbila svého tříletého synka, má srdce i duši na správném místě, miluje synka své sestry jako vlastního, nebojí se o sebe, ale trápí se tím, co s námi bude, až bude muset odejít… slovy nelze popsat, jak úžasný člověk, sestra, teta, jak úžasné dítě naší maminky… má tu mezi námi ještě tolik práce! Je to velká bojovnice a pokud dostane příležitost, pokud se to podaří společně, pak to dokáže! Ve 54 letech ještě nenastal čas na rozloučení! Ještě ne! Ještě musí naučit našeho malého synovce triky, jak se dvořit, musí ho doprovodit na maturitním plese, musí se usmívat na svatebních fotkách a musí ještě dát rady k tolika věcem!

Prosím vás, pokud můžete v tomto boji o uzdravení pomoci byť jen trochu, pomůže i cena jedné čokolády nebo jednoho sáčku cukru, protože i malé příspěvky se sčítají! 

Pokud to není ve vašich silách, pošlete prosím alespoň myšlenkové objetí – věřte mi, znamená to pro nás hodně! Věřím, že společně to zvládneme! Věřím, že i když jsme prohráli bitvu, z tohoto boje odejdeme s hlavou vztyčenou, jako vítězové, ruku v ruce! 

Srdečné poděkování: Barbara