Naposledy jsem zpíval hymnu své země během demonstrace 11. července 2021. Mnoho z nás na Kubě ten den zpívalo hymnu naplněni nevýslovným pocitem. Pak nastalo ticho. Něco se zlomilo a od té doby se hymna nezpívá stejným způsobem.

Jmenuji se Frank D. Blanco. Jsem kubánský nezávislý filmař a spisovatel a od smrti svého dědečka v únoru letošního roku připravuji dokumentární film o příběhu jeho života, o snění generace, k níž patřil (té, která měla za úkol budovat socialistickou revoluci), a o tom, jak moje doba přebírá dědictví tohoto přerušeného snění.

Můj dědeček byl hlavním hlasem u mikrofonu, když vznikala oficiální nahrávka hymny mé země. Vždycky vyprávěl, jak ho požádali, aby se postavil doprostřed, trochu víc před všechny, a zpíval, jako by byl v boji. Přestože v roce 1977 odjel do války v Angole, nikdy nebyl přímo v boji. Při nahrávání kubánské hymny do toho vložil veškerou svou fantazii a vůli. Doprovázela ho síla lásky, kterou s největší pravděpodobností já ani nikdo z mé generace už nikdy nezažije.

Při čtení dědečkových dopisů a prohlížení rodinných fotografií jsem zjistil, že za jeho životem skutečně stojí jakýsi zázrak: něco, co ho naplňovalo vírou a vášní a co se mu zjevilo ve snu, když byl ve válce v Angole. V posledních letech svého života se na to můj dědeček neustále odvolával. Nazýval to svým andělem strážným. Zároveň se v této fázi svého života věnoval vystřihování mnoha papírových hvězd, které hromadil, až naplnil několikakilogramový pytel. Podle jeho slov to dělal proto, aby bojoval s Parkinsonovou chorobou. Tváří v tvář jeho posedlosti vystřihováním hvězdiček jsem poprvé v životě pocítil touhu něco natočit. Nyní, po jeho smrti, jsem se rozhodl natočit film s využitím těchto prvních záběrů, které jsem natočil videokamerou.

V letošním roce byl můj filmový projekt vybrán k absolvování magisterského studia filmové tvorby na Elías Querejeta Zine Eskola (EQZE) v Donostii/San Sebastiánu. Jedná se o jednu z nejrenomovanějších filmových škol na světě.

Jak pro své vynikající lektory, tak pro svůj program, který se zaměřuje na experimentování, archivaci a alternativní způsoby vyprávění příběhu, se mi EQZE vždy zdála být ideální školou pro vzdělávání dokumentaristů a pro rozvoj narativní struktury, kterou budu používat k vyprávění příběhu svého filmu.

Na Kubě už nemám možnost tento typ studia studovat. Jsem absolventem oboru TV produkce a NNA na Mezinárodní škole filmu a televize (EICTV), a to mimo jiné znamená, že už nemohu studovat dokumentární film na jediné filmové škole v mé zemi. Během studia produkce jsem se naučil potřebné nástroje k natáčení filmu, ale nikdy jsem nebyl nucen klást si otázku, jaký smysl má natáčení filmů nebo pořizování konkrétních záběrů. Je pro mě skvělou příležitostí, že si na tyto otázky budu moci odpovědět díky podpoře, kterou najdu v magisterském studiu filmové tvorby na EQZE. Letos se přihlásilo více než 200 uchazečů a to, že jsem byl vybrán, není libovolné.

V současné době jsem již pokryl 20 % školného z vlastních zdrojů, pokud jde o rezervaci místa, což odpovídá částce 940,00 eur. Vzhledem k podmínkám kubánského kontextu bylo velmi složité tyto peníze získat, a proto zahajuji tento crowfunding s cílem získat 3000,00 eur, které potřebuji na pokrytí první platby zápisného, letenky a udržení prvních měsíců školní docházky, než získám pracovní povolení. Každý, kdo bude chtít přispět na crowfunding, se objeví v titulcích finální verze filmu, jehož předběžný název je "El Blanco de la Estrella" (Cíl hvězdy). Peníze získané z tohoto crowfundingu budou použity následujícím způsobem:

- školné

- 1880,00 eur

- Letenka

- 600,00 eur

- Stravování a ubytování

- 520,00 eur

Doposud mi při přípravě filmu pomáhala a radila Paz Encina prostřednictvím online workshopu Silencio Lab Compañero del Viento, kde jsem po 18 týdnech vypracoval strukturu a scénář filmu a zároveň mě naplnila odkazy a nápady, které mi pomohly pochopit přístup, s nímž chci pokračovat.

K tomuto projektu se po výjimečném setkání v EICTV připojila také Bibata Uribe, která se od roku 2009 věnuje propagaci latinskoamerické kinematografie v Evropě. Tam jsme sdílely intenzivní profesní zkušenost, kdy jsme mezi rozhovory, projekcemi a úvahami o filmu objevily společnou citlivost. Spojuje nás touha dát prostor vzpomínkám, které se brání mlčení. Díky svému kurátorskému a popularizačnímu vzdělání přináší Bibata cenný pohled, který obohacuje a doprovází tento projekt na jeho cestě k dokončení.

Je zvláštní, že před několika měsíci byl tento projekt jen dalším nápadem zapomenutým v šuplíku spolu s rodinnými fotografiemi. Studium na EICTV mi neposkytlo čas, který jsem potřeboval k jeho prozkoumání. Teď, pokaždé když se vracím k psaní a výzkumu, cítím, jak se můj pohled na svět a na kinematografii přeformulovává, cítím, že začínám chápat význam lásky v obrazech mé země stejně silně, jako můj dědeček cítil inspiraci, která mu pomohla zazpívat hymnu. Jeden přítel mi jednou řekl, že mě dědeček v tomto procesu provází. Začínám o tom také přemýšlet: tento film je mým způsobem, jak se k němu vrátit, jak pochopit, co je to ta Velká láska, která stojí za vším, i když se zdá, že země umírá.