Poslyšte, milí přispěvatelé, pokud se zdráháte vytáhnout svou kreditní kartu, abyste podpořili můj digitální svatostánek, dovolte mi, abych vám vykreslil obrázek. Svět tam venku je vesmírný podvod. Chcete utratit 60 eur za restauraci pro dva, kde vám servírují mražené jídlo METRO ohřívané kuchařem, který zapomněl, co je to důstojnost? Klidně si vychutnejte rozmražený filet ze štikozubce, zatímco vám madam dává najevo, že je tu kvůli holubům, ne kvůli vášni. Udělám vám něco lepšího: za cenu kávy ze Starbucksu si zaplatíte prostor, kde budu pitvat Final Fantasy X se zápalem kopistického mnicha a zlou vírou barového recenzenta.

A pojďme si promluvit o OnlyFans. Platíte 15 eur měsíčně za to, že na vás influencerka mrká, zatímco její Čad ji dělá mimo kameru? Výsledek? Jste na mizině, nic jste se nenaučili a jediné, co jste udělali, je, že jste nakrmili ego kočky, která vámi pohrdá. S L'Onaniste Vidéoludique jdou vaše peníze do něčeho konkrétního: sloupky vyřezávané jako haiku, analýzy obskurních her, které vás donutí znovu objevit svou PS2, a velký prostředníček Yannu Moixovi, tomu snobovi, který si myslí, že pixely jsou nepřítelem literatury. Říkám vám, že dobré JRPG je Proust s chocobem.

A Netflix? Pff, továrna na wokna, která vám předhazuje seriály, kde je padouch vždycky heterosexuální běloch a scénář zřejmě napsala feministka s krátkými modrými vlasy. Já jsem tu od toho, abych vám poskytl autentické příběhy, psané s odvahou a opotřebovanou klávesnicí, kde vám řeknu, proč mě Shadow of the Colossus rozbrečel na futonu ve tři ráno. Žádná zrušená kultura, jen chlap, který miluje videohry tak, jako vy milujete náročného milence: tajně, vášnivě a bez sdílení.

Přiznejme si to, život není žádná JRPG, kde můžete získávat XP, abyste unikli svým problémům. France Travail je moje osobní nemesis s poradcem, který, buďme upřímní, musí milostný život v placených DLC dohánět byrokratickou horlivostí, před kterou by se třásl i šéf Dark Souls. Můj život je životem člověka, který se snaží přežít ve světě, kde se France Travail rozhodl, že rodilý Francouz je otevřeným barem pro administrativní šikanu. Mezitím "šance pro Francii" - víte, ten výraz připisovaný Bernardu Stasiovi nebo Alainu Juppému, který s láskou recyklují básníci na fóru JVC, aby jím označili lůzu, která dělá drifty ve svých BMW na parkovišti vašeho Leclercu - si žijí svůj nejlepší život. Žádný nevrlý radní, který by z nich vymlátil duši, žádná hrozba odhlášení z registru, protože zapomněli v 8.03 ráno odevzdat hodiny. Ne, oni mohou odpočívat, zatímco já musím žonglovat se svou vášní pro Xenogears a předvoláními své poradkyně, Cerberky v kostýmku od Zary, která si svou frustraci vynahrazuje tím, že mě potí.

Tak proč vaše peníze? Protože tento blog, L'Onaniste Vidéoludique, je moje barikáda. Můj tajný žalář. Můj způsob, jak poslat do háje systém, který mě chce posadit zpátky do otevřeného prostoru a třídit zbytečné excelové tabulky (další pleonasmus), zatímco ostatní se baví jako o život. Za pár eur nefinancujete jen blog: financujete estetickou vzpouru.

Jestli se vrátím do práce na plný úvazek, abych unikl jeho obtěžování, sbohem blogu, sbohem recenzím Vagrant Story nebo tomu finskému point & click, kde si hrajete na depresivní maják. Vaše financování je můj mana elixír: dává mi čas psát, objevovat digitální světy a přinášet texty, které voní životem, ne tiskovými zprávami.

A přiznejme si to, kamarád není levný. Rozhodl jsem se pro tuto jihoamerickou bylinu (pro její skutečně účinné účinky, na rozdíl od kávy), která stojí víc než kůže Genshin Impact. Pokud chci dál popíjet maté a přitom pitvat uměleckou režii Persony 3, potřebuji vás. Ne proto, abych si koupil jachtu, ale proto, abych si jako sólový hráč udržel svobodu, daleko od open space a TEAMS meetingů, kde vám prodají účet za zboží.

A hlavně abych mohl dál trollit zaměstnavatele svým životopisem, který obsahuje následující citát: "Potěšením skutečného obchodníka je prodávat lidem, kteří absolutně nepotřebují to, co jim nabízíte, nebo si to nemohou dovolit. Když se tyto dva faktory sejdou, tehdy začíná sport! - Jean-Pierre Marielle "

• Úderný obsah: Alespoň jednu recenzi týdně, na hotové hry, ne jen tak zběžně jako stážista v Jeux Vidéo Magazine. JRPG, point & clicks, zapomenuté samorosty, nebo dokonce odbočky o manze či filmu, které mi zamotaly hlavu.
• Styl, sakra: ne mdlá próza špatně placeného redaktora. Moje texty jsou sametové a vitální, věty, které tančí jako boss Kingdom Hearts a bodají jako recenze vaší poslední hry Sekiro.
• Komunita poustevníků: Tento blog je pro hráče, kteří se stejně jako vy raději ztratí v dungeonu než na chatu na Tinderu. Jsme estéti, melancholici, básníci konce her.
• Strkání nosu do mainstreamové kultury: Podporou tohoto blogu říkáte "kašlu na Yanna Moixe", kašlu na videoherní tisk, který recykluje preview Ubisoftu, a kašlu na všechny, kteří si myslí, že hry jsou pro teenagery nebo losery. My jim ukážeme, že můžete milovat Chrono Trigger a Stendhala, a to s rozmachem.
• 
  

Nemusíte prodat ledvinu. Pár eur měsíčně mi stačí na to, abych mohl psát, pít maté a vyhýbat se spárům France Travail. Jděte na 4fund.com, vyhledejte L'Onaniste Vidéoludique a udělejte něco pro věc osamělých hráčů. Protože upřímně, co má větší cenu: restaurace, kde se platí za rybu s hranolky, nebo blog, který vám připomene, proč jste brečeli na konci Final Fantasy IX?

No tak, přidejte se ke mně ve stínu. Budeme hrát sami, ale společně.