2025.07.09.

Lékař by poté provedl operaci s náhradou kyčelního kloubu.

Nebo stát.

Nebo sociálka. To je jedno.

Rozhodl jsem se, že o tom musím napsat.

Podrobně.

Část 1.

Být zraněný je proces. Vždycky. Nic takového neexistuje. Vždyť v roce je 365 dní, takže 365krát si myslíte, že bude hůř.

Nebo lépe. Kdo ví...

Nebolí to... tolik, když tančíte. Je to trochu psychologie, myslím. Jen mě kurva sere, že vidím, že to umím hůř než ti trapní tanečníci...

Bývalý profesionál...

Musím se smát.

A já to učím, čistý Mekk Master.

Trapný učitel tance... no... ha ha ha... ha ha ha ha ha ha ha ha ha!

Práskač je minulostí...

A zvedání nohou. Nikdy jsem si nemyslel, že to bude těžké. No, tak tady to je.

Jednou:

Pondělí: OldBoys , Pecsa.

Úterý: Rocky Party Alcatraz,

Středa: Cadillac, Almássyho náměstí,

Čtvrtek: Ptáci,

...neuhodnete...

Pátek: jakákoli společenská taneční párty.

Sobota: Horečka sobotní noci.

Neděle: Ötórai Tea.

Mám ho rád už desítky let...

Pětatřicet let závodního tance a teď...

Jaké to je žít život, který se neustále hýbe, žije, pulzuje, a pak je odsouzen k přechodu do kontemplativního režimu!

Nejsem v důchodu.

A myslím, že ani nikdy nebudu!

Taneční kurzy, tábory, večírky, plesy, akce, taneční víkendy.

Umm...

Aflamin. Je to název léku proti bolesti. Na předpis.

Musím se smát. Nikdy v životě jsem nežil na žádných lécích. A teď...

Nikdo nevidí, že je to sračka.

Nikdo nevidí, že je to rozvrzané.

Jen to, že kulhá.

Do prdele!

Ale dělám to, protože to od vás očekáváte vy, život, moje práce, moji partneři, moji studenti.

Je to vlastně správné!

Protože tě to udržuje při životě.

Chodím, dělám, žiju, učím.

Dneska taky.

A pak naaaaaay, dlouhý povzdech.

Ať žije sociální zabezpečení!!!

Protože 09.07.2025.

Ahoj!:))))