Oslavte Georgianin narozeniny darem pro ATR!
Oslavte Georgianin narozeniny darem pro ATR!
Původní text Rumunština přeložen do Česky
Původní text Rumunština přeložen do Česky
Popis
„Můj příběh už není o ztrátě. Je o přežití. O víře. O znovuzrození.“
V roce 2023 se na akci Asociace transplantovaných v Rumunsku (ATR) objevila mladá žena, která vypadala, jako by teprve nedávno opustila dospívání, s rozjasněnou tváří, s vřelým úsměvem pro každého, ale především s jemnou skromností, díky níž si jí člověk všiml, aniž by se snažila upoutat něčí pozornost. Pomalu se začlenila do komunity a neustále hledala, jak být užitečná. Nedávno se rozhodla věnovat svůj narozeninový den na podporu aktivit asociace.
Jmenuje se Georgiana a příběh, který se skrývá za jejím úsměvem... není snadný: Radost z mateřství jí zmařila nečekaná ztráta těhotenství. „V 31 letech se mi život rozpadl na dvě části. V květnu jsem potratila – vytoužené těhotenství, které se zastavilo ve 28. týdnu. Byl to bolest, kterou lze jen těžko popsat slovy, prázdnota, kterou nelze zaplnit, jen s ní dál žít,“ vypráví Georgiana.
Po potratu okamžitě následovala zpráva, že je v bezprostředním ohrožení: její ledviny byly postižené a každý den postupně selhávaly. Dostala se do nemocnice v Bukurešti, následovala léčba, její nežádoucí účinky... a žádný náznak, že by se očekávaný výsledek dostavil. Naopak, rozvinuté selhání ledvin rychle postupovalo, situace se zkomplikovala nekrózou kyčle, kterou bylo nutné nahradit protézou... A to vše v kontextu, kdy ji emocionálně trápily výčitky, že za ztrátu nenarozeného dítěte mohla ona, že někde udělala chybu, a spolu s dalšími myšlenkami jí to drásalo duši. Ledviny se zhoršovaly každým dnem a byla zapsána na čekací listinu na transplantaci.
„Věděla jsem, že čas už nemá trpělivost. A přesto, pouhé dva týdny poté, co se lékaři rozhodli připravit mě na dialýzu, zazvonil telefon, a tak se 8. prosince 2019 můj život znovu změnil. Dostala jsem šanci na nový život – bez jediného dne dialýzy. Dokonale si pamatuji okamžik, kdy jsem po rozhovoru s paní doktorkou zavěsila telefon. Celým svým bytím jsem cítila, že ta ledvina je pro mě. Že mi byla svěřena, že odteď patří mně a že je mou povinností ji dál nést.“
A tak se také stalo: ta ledvina jí seděla! Přijala ji s láskou a začala ji chránit celým svým bytím a silou. Ale život pro ni měl připravené ještě jedno bolestivé překvapení:„V roce 2023 jsem se ocitla v další obtížné situaci: rozvodu. Vymanila jsem se z vztahu, ve kterém docházelo k fyzickému i verbálnímu násilí. Propadla jsem se do hluboké deprese, která mě zavedla do temných zákoutí mé mysli. Byly chvíle, kdy se mé myšlenky stávaly nebezpečnými.“
Měla však povinnost vůči tomu, kdo jí daroval život, ten funkční ledvinu, a nemohla boj vzdát. Podstoupila psychoterapii, během níž„jsem se krok za krokem naučila znovu se sestavit. Najít sama sebe. Zvolit si sebe.“
A protože dárce s mozkovou smrtí obvykle daruje 2 ledviny, spolu s funkční ledvinou dostala Georgiana také „ledvinového bratra“ a oni se rozhodli ledviny nerozdělovat, ale kdykoli to bylo možné, je k sobě přibližovat, a tak mezi nimi vyrostlo mimořádné kamarádství. A protože „bratr ledviny“ už nějakou dobu znal ATR a okamžitě se cítil součástí komunity, v roce 2023 přesvědčil i Georgianu, aby se zúčastnila nějaké aktivity, po které se i ona vrátila.„V ATR jsem potkala úžasné lidi. Lidi s příběhy možná těžšími než ten můj, kteří ale vyzařují kolem sebe světlo a mají v očích neuvěřitelnou sílu. Lidi, kteří se navzdory všem problémům rozhodli být optimisti. Kteří věří, stejně jako já, že život se může znovu usmát. Víra v Boha mě držela na nohách a dala mi sílu jít dál, a lidi, které jsem potkala, mi potvrzují, že nejsem sama, ale že jsem součástí komunity, kde se lidi navzájem podporují.“
ATR je o vzájemné podpoře, o tom, že si nasloucháme, povzbuzujeme se, radujeme se a truchlíme jeden za druhého, a Georgiana to vyjadřuje slovy, když přiznává:„Teď vedu krásný život. Mám po boku staré i nové přátele, lidi, kteří mě podporují, chápou a váží si mě. Naučila jsem se, že bolest nezmizí, ale promění se. Stane se silou. Stane se lekcí. Stane se příběhem. A můj příběh už není o ztrátě. Je o přežití. O víře. O znovuzrození.“
Děkujeme Georgiano za sdílené myšlenky a pocity a za to, že ses rozhodla být součástí komunity ATR!