Ahoj. Hrozně ráda bych se přihlásila na kurz, abych se naučila sílu Manifestace

Zákon přitažlivosti

Identifikujte moje blokády. Samoléčení. Chci se přiblížit mým dětem, které žijí na venkově. Ve srovnání s tady je tam takové ticho a klid. Mám 2 dcery a syna, kterého miluji víc než cokoliv na světě! Hodně trvali na tom, že se musím dostat pryč z místa, kde teď bydlím, protože tady není bezpečno a nemůžu se tady starat o svá vnoučata. A já tomu velmi dobře rozumím a plně to respektuji! Tak se o ně starám u nich doma. Tak si nás užijte 😊.

Chci být šťastný a silný a mít možnost pomáhat svým blízkým s různými věcmi a také lidem, kteří bojují s myšlenkami, úzkostí, vztekem, závislostí, ale nemohou vyjít ze dveří nebo mluvit se zdravotníky nebo jinými agenturami které by chtěli kontaktovat, ale nemohou. Mohu být tím, kdo pomáhá v tak těžké a zranitelné situaci. A to bez nutnosti platit. Už dříve pomáhali lidem s různými věcmi. Také jste někomu koupili jídlo, aniž byste za to něco požadovali. Pamatuji si, že mi to dalo dobrý a hřejivý pocit a vděčnost. Ostatní, na které se lidé dívali svrchu, jsem pozdravil a také jsem mohl navázat konverzaci. Pokud jsem měl u sebe nějaké peníze, vždy jsem rozdal penny. Něco, na co jsem nikdy nezapomněl, bylo, když jsem slyšel, že když o mně někdo mluvil a nepamatoval si nebo neznal mé jméno, vysvětlili to takto: Ta, která se vždy tak hezky usmívá a vždy pozdraví. Ach jo, mohli by pak lidé říct. Bylo to tak dojemné to slyšet a musím říct, že to byl úžasný pocit, že mě někdo vlastně poznal. Pamatuji si, jak jsem na tom vyrůstal. To bylo předtím, já sám jsem spadl. Vždy jsem se předtím staral o psy pro ostatní. V posledních 2 letech stále více přemýšlím, jak by to mohlo být se psem tak útulné. Někoho, kdo mě chce jako matku a já mám společnost a moc dobře ví, co to dělá se zdravím a psychikou. Je to takový lék na duši a můj dobrý pocit, když hlídám psa. A pak každý den vypadnu. Nebaví chodit na výlety sám. Je to tak osamělé. Chci navštěvovat rodinu, aniž bych se musel trápit, a chci být součástí setkání, jako jsou křtiny, biřmování, svatby, narozeniny, vánoční oslavy a společné výlety, o které se mě žádá a chci si to dovolit návštěvy lékaře, specialisty, očního lékaře, případně brýle , Zubař . Chcete mít možnost nakupovat všechny druhy zdravého jídla, jako jsou ryby, bílé maso, ovoce, zelenina atd. atd...příliš drahé pro nás, kteří žijeme sami v Norsku! Za svůj malý byt platím na nájemném téměř stejnou částku ve srovnání s rodinou, která vlastní byt a platí jak úvěr, tak nájem! Norsko je bohaté, ale obyvatelé jsou bohužel chudí! Mnoho a dlouhé fronty před výdejními míst ve větších městech. Mnohokrát mi došly jak potraviny, hygienické prostředky, tak léky, protože peníze bohužel nestačí. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy měl vánoční jídlo nebo něco o Velikonocích nebo o jiných svátcích! Zůstat na Vánoce doma jsem zvolil až 5x, protože mi pořád pro někoho chyběly vánoční dárky. A vždy to bolelo. Nikdo z mé rodiny to neví. Řekl jsem, že mě pozvali pryč, že jsem nikdy nemohl chodit na takové dodávky jídla, protože se cítím jako žebrák a jako člověk nestojím za nic a také proto, že jsem vyrůstal, nikdy jsem neměl nikoho, kdo by mě učil, na koho bych se mohl ptát. věci. Naučil se, že bys nikdy neměl žádat ostatní o nějaké jídlo, pití nebo jablko, protože to bylo žebrání. A je to ve mně pořád tak hluboko, takže to nedokážu. Jako dítě jsem byl velmi osamělý. Neměl jsem si s kým hrát, dokud jsme se nepřestěhovali a mně bylo 10 let. Máma a táta mě měli rádi, ale byli mladí a neznalí. Byli to dříči, což se pak samozřejmě hodně vyplatilo. Byli finančně zdraví a moc to pomohlo jak mně, tak mým bratrům a opět našim dětem a nyní samozřejmě i pravnoučatům. Dostal jsem, co jsem chtěl a mnohem víc. A jsem za to moc vděčná! Ale nenaučilo mě to porozumět emocím nebo tomu, co život doopravdy je a co můžete udělat pro to, abyste si věřili a byli se sebou spokojení. Nepamatuji si téměř nic ze svého života z doby, než mi bylo 10 let.

Ani spolužáci, učitelé ani děti ve školkách ani zaměstnanci. Od 4. třídy si toho pamatuji víc. Byl zakazován, šikanován a vysmíval se mu. Protože jsem byl uzavřený a velmi stydlivý. Pokud mě nikdo jiný nepotrestal, pak jsem to udělal sám, nevědomky! Dnes, ve svých 57 letech, jsem poznala sama sebe a hodně reflektovala o sobě a prostředí kolem sebe a poskládala si část své skládačky. Taky jsem si založil soukromou autobiografii, protože když ji čtu, jako bych ji nepsal. Přemýšleli jste trochu o tom, co když se mi podaří napsat knihu, vydat ji? vydělat peníze. Když byly moje děti malé, chtěla jsem napsat dobrodružnou knihu. Ráda jsem četla pohádky a zpívala si s dětmi. A rád bych to udělal i se svými vnoučaty. 2 dívky ve věku 1 1/2 roku a 2 1/2 roku. Musím říct, že jsem po babičce pomalu začala doufat v lepší život. Ale... teď toho tady bylo hodně. Nevíte, co si zde nechat a co odnést? Dobře. Když teď vše smažu, vím, že sem už nikdy nevstoupím.

To mi umožňuje začít nový život ve zdraví, být přítomen svým dětem a vnoučatům, svým rodičům, svým bratrům, neteřím, synovcům a mít možnost kontaktovat nejlepšího přítele světa, kterého jsem kdysi měl, kterému jsem selhal a kterému velmi chybí. Všichni, viděli mě možná 2__3krát za rok. Někdy uplynul více než rok. Moji rodiče mě ztratili na mnoho let. Vím, že plakali a já také. Vždy se potýkal s hrozným špatným svědomím vůči všem ostatním. Asi před 12 lety jsem se uzavřel do sebe a všech ostatních mimo svůj život! Je to tak smutné, že MUSÍTE mít peníze, abyste se mohli uzdravit. Musíte mít peníze, abyste získali pomoc při hledání diagnóz toho, co je s jedním špatně. Je to tak smutné, že peníze znamenají všechno, když to tak absolutně být nemá Pokud mi někdo bude chtít pomoct, budu moc vděčný! I když se nyní cítím zahanbený a ponížený sám sebou, ptám se poprvé v životě: Pomůžeš/pomůžeš mi? atd. Heidi