Ahoj, jmenuji se Barbara. Jak už je patrné z názvu, jediným cílem této sbírky je umožnit mi, abych se mohla znovu vrátit ke studiu. Je mi 33 let, vydělávám něco málo přes 1300 eur měsíčně a žiji se svým partnerem. Na konci měsíce se nám víceméně daří vyjít s penězi, ale je to vždy na hraně, jako u mnoha lidí mé generace, vlastně jako u mnoha lidí vůbec. Vychovala mě ovdovělá matka v sociálním bytě, nikdy mi nic nechybělo a obě jsme dělaly, co jsme mohly.

Začala jsem pracovat, když mi bylo 16 let, zatímco jsem studovala na střední škole; poté jsem se při práci pokusila studovat na státní univerzitě, kopírovala jsem si učebnice, abych ušetřila, a víceméně jsem to finančně zvládala, ale studijní programy mi nevyhovovaly a práce mi nedávala moc prostoru... takže jsem musela přestat, v naději, že v budoucnu budu mít víc a budu moct znovu začít plnit své sny.

Když jsem byla o něco mladší, říkala jsem si v mnoha věcech: „Až budu starší a nezávislá, budu moct...“, ale tak to nebylo a ani nebude. Ještě jsem si neuvědomovala, že úsilí se ne vždy vyplatí.

I teď je studium toho, co si přeji, privilegium, které si nemohu dovolit.

Píšu tento inzerát, protože jsem nešťastná, ale ráda bych tuto situaci změnila, chci dát svému životu nový směr, ale nemám k tomu prostředky.

Ráda bych navštěvovala Akademii výtvarných umění v San Remu, která otevřela pobočku také v Miláně, konkrétně obor „Grafický design“.

Školné činí 7400 eur ročně.

I kdybych požádala o podporu svou matku (která mimochodem podstupuje chemoterapii a upřímně řečeno se na to necítím) a svého partnera (který mě vždy ve všem podporoval, ale nechci na něj být i nadále zátěží), nedosáhla bych ani zdaleka poloviny této částky, nemluvě o tom, že k tomu je třeba připočítat další výdaje (cestovné, protože bydlím v provincii Lodi, materiály, doplňkové vybavení...).

Nevím, jestli je to platný důvod, abych žádala o peníze cizí lidi, pravděpodobně existují naléhavější případy, které si zaslouží pozornost, pravděpodobně nikdo můj inzerát nečte, nebo možná těm, kteří to udělají, to bude připadat směšné a z vnějšího pohledu bezvýznamné. Ujišťuji vás však, že pro mě, která každý den čelím životu, který nechci, spokojuji se v každém ohledu, je to nesmírně bolestivé a ani nedokážu popsat, jak důležitá je pro mě možnost získat přístup k potenciálně novému životu, aniž bych musel neustále bojovat zuby nehty, abych nakonec stejně získal jen minimum nebo nic.

Pokud máš chuť a pokud se ti zdá, že stojí za to mi pomoct, žádám tě o příspěvek, a i když jsi se jen zastavil, abys si poslechl, co jsem řekla, můj příběh, děkuji ti, díky tobě se cítím o něco méně osamělá.