Athénu jsem našla jedné noci při procházce v Aténách, ve čtvrti Metaxourgio. Stála bezmocně před psem, který na ni štěkal, byla strašně vyhublá a vyděšená. Bylo to jako by mě k tomu vedl osud. Vracela jsem se domů a rozhodla jsem se ještě trochu se projít a zajít někam, kde jsem ještě nebyla, a ona tam byla, sotva se držela na nohou. Nemohla jsem odejít, vzala jsem ji do náruče a šly jsme domů. Tam se uklidnila a věděla, že je v bezpečí.

Má nějaké neurologické potíže, nikdy se nepodařilo zjistit, o co přesně jde, ale klopýtá při chůzi, nemá sílu šplhat, nedokáže jíst z misky, musím ji krmit lžičkou, špatně vnímá hloubku. V lednu jí byla diagnostikována FIP a stále s ní bojujeme. Také má v střevech skvrnu, která vypadá jako lymfom. Ultrazvuk byl proveden před a po léčbě FIP a skvrna tam stále je. Nyní musíme provést biopsii, abychom zjistili, o co se jedná.

V podstatě to není kočka, je to dítě, moje dítě. Mluví se mnou a mumlá, když se mnou nesouhlasí. Je milá a vždy vítá lidi, kteří přijdou, nebo toulavé kočky, které přijdou za jídlem. Jsme symbióza, cestuje se mnou, kamkoli jdu, do Anglie, Francie, Albánie, Řecka. A miluje polibky a mazlení. Spí se mnou a jsme vždy spolu.

Tady v Řecku jsou mzdy mizerné. Už jsem utratila všechny své úspory za léčbu FIP a jsem bez peněz. S platem 800 eur nevydržíme do konce měsíce, ale nemůžu si dovolit ji ztratit. Je světlem mého života, mým jediným důvodem k životu. Je vše, pro co v tomto životě žiji, naše pouto je opravdu silné a nemůžu si dovolit ji ztratit. Budu potřebovat peníze na biopsii, chtějí 500 eur a více, a v nejhorším případě budu potřebovat chemoterapii... a já jsem prostě zoufalý, abych našel způsob, jak jí pomoci.