Athénu jsem našel při noční procházce v Aténách, Metaxurghio. Stála bezmocně před psem, který na ni štěkal, strašně vyhublá a vyděšená. Bylo to jakési zakládání vesmíru, které ji vedlo. Vracel jsem se domů a rozhodl jsem se jít ještě na nějakou procházku a projít tam, kde jsem nikdy nebyl, a ona tam byla, sotva stála. Nemohla jsem odejít, popadla jsem ji a šly jsme domů. Zprávu, že je v bezpečí.

Má nějaký neurolochální problém, nikdy se mi nepodařilo zjistit, co přesně, ale při chůzi klopýtá, neleze, nemůže jíst z misky, musím ji krmit lžičkou, nevidí pořádně do hloubky. V lednu jí byla diagnostikována FIP a stále s tím bojujeme. Také má ve střevech znaménko, které vypadá jako lymfom. Ultrazvuk byl proveden před léčbou FIP a po ní a znaménko je tam stále. Nyní musíme provést byopsie, abychom pochopili, co to je.

Ona v podstatě není úplně kočka, je to dítě, moje dítě. Mluví se mnou a mumlá, když se mnou nesouhlasí. je milá a vždy vítá příchozí lidi nebo toulavé kočky, které si přijdou pro jídlo. Jsme symbióza, cestuje se mnou, kamkoli jedu, do Anglie, Francie, Albánie, Řecka. A miluje pusinky a mazlení. Spí se mnou a jsme pořád spolu.

Tady v Řecku je mzda utrpení. Už jsem utratila všechny úspory za léčbu FIP a jsem bez peněz. S platem 800 eur nedosáhneme na konec měsíce, ale nemůžu si dovolit o ni přijít. Je světlem mého života, mým jediným důvodem k životu. je vším, pro co mám v tomto životě žít, naše pouto je opravdu silné a já si nemůžu dovolit ji ztratit. Budu potřebovat peníze na byopsie, skoupí 500 eur a víc, als nakonec v nejhorším budu potřebovat chemoterapii... a já jsem prostě zoufalá, že musím najít způsob, jak jí pomoci.