Pacienti trpící bolestí nejsou v medicíně bráni na vědomí.

Pro pacienty trpící bolestí je dost těžké, že v Rakousku nedostávají žádnou léčbu, a to i přesto, že Rakousko bylo několikrát vyzváno, aby pro pacienty trpící bolestí udělalo více.

Rakouský sociální systém také brání pacientům s bolestí v tom, aby se mohli léčit v zahraničí, protože je nepovažuje za osoby se zdravotním postižením, ačkoli jejich bolest je omezuje více než jiná již uznaná zdravotní postižení.

Jako pacient trpící bolestí má člověk velmi zřídka období bez bolesti, kdy se může starat o vlastní domácnost, a proto většinou potřebuje podporu od pomocníků v domácnosti a pečovatelů nebo od příbuzných.

To, co pro zdravé lidi představuje malou výzvu, je pro pacienty s bolestí odyseou s nejistým koncem. Cesta do obchodu se stává maratonem a nejenže se potí, ale po této vlastně krátké činnosti si vyžaduje odpočinek, který se projeví dokonce i několikadenními bolestmi.

Často je už 15 minut u sporáku tak namáhavých, že krátká přestávka na odpočinek způsobí, že se mezitím pizza v troubě spálí nebo se rýže připálí na pánvi.

Z pohledu PVA, ÖGK a AMS jsou však tyto osoby přesto klasifikovány jako schopné práce, protože bolesti nejsou viditelné a nedochází k uznání nemoci jako vážného omezení.

Dny, kdy pacient trpící bolestí nemá téměř žádné bolesti, jsou naprosto vzácné a v této době by pacient neměl plnit své domácí povinnosti nebo si prostě jen užívat bezbolestné chvíle – NE, zákonodárce předpokládá, že pacient trpící bolestí by v této době měl vykonávat pracovní činnost. Zákonodárci přitom nevadí, že tyto dny nejsou předvídatelné ani se neopakují s určitou pravidelností.

Každý pacient s bolestí se musí smířit s tím, že v noci nemůže spát, když má bolesti, a již zmeškal několik schůzek u veřejných institucí nebo úřadů, protože usnul až brzy ráno, nebo je již několik dní vzhůru, aniž by se vyspal byť jen na minutu, což vede k záchvatům slabosti a nehodám v domácnosti.

Podávané opiáty pomáhají pouze tehdy, když jsou bolesti o něco slabší, a při silných bolestech se postižení často snaží zbavit se bolesti tím, že klidně leží, což ve většině případů není úspěšné a postižený se s bolestí trápí celé hodiny.

Vzhledem k tomu, že pacient trpící bolestí zažil ze strany medicíny tolik nepochopení, stahuje se stále více ze společnosti a zdravotnictví, protože neexistují žádné dlouhodobé a účinné léčby, které by jeho utrpení zmírnily.

Pacient trpící bolestí je ponechán sám sobě a své bolesti.

Sbírám peníze na právní kroky proti svévolnosti státu, který tyto lidi nechává na holičkách a zbavuje je základů pro život tím, že je neuznává. Precedentní případ by mohl přinést změny do systému a konečně umožnit, aby se postižení mohli léčit v zahraničí, kde byly zavedeny předpisy pro komplexní léčbu bolesti.

Jde také o to, aby stát převzal náklady na tuto léčbu nebo pacientům poskytl odškodnění za nečinnost státu, aby mohla být tato léčba financována.

Osobní zkušenost s touto situací v Rakousku najdeš na tomto odkazu