Jak k tomu došlo…

V roce 2016 jsem dal výpověď z pevného zaměstnání

Odjela jsem do Řecka pomáhat uprchlíkům a zůstala jsem tam. Teď, po všech těch letech, jsem zpátky ve Švédsku a potýkám se s obtížemi a zoufale potřebuji pomoc.

Moje tělo je úplně zničené a trpím neustálými strašnými bolestmi zad a kolen. V roce 2023, když jsem se rozhodla zůstat ve Švédsku, jsem měla potíže sehnat práci, a to i přes své vzdělání a zkušenosti. Výsledkem bylo, že se moje finanční situace zhoršila, protože švédský systém pro nezaměstnané a osoby na nemocenské je katastrofální. Bojuji už dva roky a rozhodla jsem se, že neskončím u exekutora, že zvládnu bolest a seženu si práci.

Zvládla jsem to, našla jsem si práci a zatím nejsem u exekutora.

Ale bolest, kterou mám, je někdy nesnesitelná a mám čím dál větší problémy s chůzí. Spánek je téměř neexistující, což s sebou nese pocit neustálé únavy. Mé srdce a myšlenky však stále patří všem uprchlickým dětem, kterým jsem zasvětila dalších deset let, ale nemám možnost cestovat do Řecka, takže teď jen občas posílám nějaké aktualizace a pár krabic. Moje největší priorita je teď nezůstat bez bydlení, neskončit u exekutora nebo se dostat do tak špatného stavu, že nebudu moct vůbec chodit… tak jsem si uvědomil, že musím požádat o pomoc.

Mám jednu věc, která je téměř to nejdůležitější, co vlastním, a tou je auto. Model z roku 2016. Na to jsem si také vzala hypotéku a mám strach, že o něj přijdu. Bez auta se nikam nedostanu, ani do práce... Každý měsíc hasím požáry a moje energie začíná docházet.

Takhle jsem si poslední roky před důchodem nepředstavoval, je mi teď 62 let.

Absolutně každá malá finanční pomoc by mi teď pomohla a samozřejmě se za ni zodpovím.

Děkuji, že jste to dočetli / EVA