Jmenuji se Loay, je mi 28 let a pocházím z Gazy.

Můj dům byl zcela zničen a s rodinou žiji v malém stanu, který nás nechrání ani před nočním chladem, ani před spalujícím denním horkem.

Mám malou holčičku jménem Mila.

Nemá mléko, jídlo, ani plenky.

Hladovíme a čelíme vyhlazení.

Každý den je bojem o přežití a drsné podmínky se staly nesnesitelnými.

Obracím se na vaše srdce: jakákoli podpora, i ta nejmenší, by mohla zachránit můj život, život mé dcery a budoucnost mé rodiny. – Loay

Jmenuji se Valentina, jsem z Modeny.

S Loayem si píšeme každý den a když to internet dovolí, vidíme se.

On a jeho mladá rodina jsou úžasní lidé: milí, laskaví a nesobečtí.

Mají velká srdce, která znají bolest i naději v očích těch, kdo věří, že na světě ještě může být krása.

Mila, jejich milovaná dcera, je krásná holčička, která se vždy usmívá a mává na vás přes obrazovku telefonu svou malou ručičkou, s očima dokořán a nevinným pohledem.

Každý den by každý z nás měl Milu obejmout a chránit čistotu jejího srdce jako štít lásky.

Objetí je lepší zástěna, která ji ochrání před chladem, objetí je teplá deka, do které ji můžeme zabalit, když už nestačí náruč jejích rodičů, objetí je teplé šaty, které jí umožní hrát si, objetí je jídlo, které jí zahřeje srdce.

Objímejme Milu den za dnem, aby mohla růst a přijímat život.