Vážení milí dárci, zdravím vás!

Ráda bych začala chválou Pána Boha, Panny Marie a svatého Josefa, jakož i všech našich andělů strážných a archandělů naší Rodiny za celý náš život a za všechny milosti, které jsme od nich obdrželi skrze anděly v lidské podobě zde na zemi.

Díky Bohu!

Na úvod bych chtěla napsat, že si uvědomuji, že se zde organizují sbírky pro velmi nemocné osoby/děti/rodiny a celý život jsem měla problém s tím, abych žádala o pomoc nebo podporu jiné osoby, ale v našem životě nastal takový čas, že jsem si uvědomila, že přece Bůh působí skrze své anděly na zemi, jimiž jsou lidé s dobrým srdcem, a že když se opravdu upřímně přiznávám, že si sami neporadíme, možná by stálo za to se odvážit a zveřejnit náš životní příběh:) Takže....

Nejprve bych vám chtěla něco málo napsat o naší rodině :)

Jsme devítičlenná rodina z Krakova, já, Weronika, mám 39 let, manžel Karol má 42 let a máme 7 synů: Gabriela Józefa – 13 let, Dawida Józefa – 12 let, Maksymilian Józef – 11 let, Dominik Józef – 9 let, Ignacy Józef – 7 let a dvojčata Antoni Józef a Józef Michał mají 5 let.

Jak jste si asi už všimli, milí andělé, všechny naše děti mají jako druhé jméno Józef a jedno z nich ho má jako křestní jméno. Ano. Patronem naší rodiny je svatý Josef, kterého jsme si vybrali už před 13 lety. A právě svatému Josefovi vděčíme za všechna zázraky v našem životě a za to, že i po mnoha těžkostech jsme stále jednou rodinou.

Naše životní dobrodružství začalo v roce 2011, kdy jsem s manželem Karolem vstoupila na svatební koberec :)

Manžel pochází z početné rodiny z Mazur, já pocházím z Krakova, mám jen jednu mladší sestru a poznali jsme se ve Varšavě v práci (mnoho lidí se směje, že je to skoro uprostřed cesty).

Brzy poté se narodili naši milovaní synové, manžel pracoval a stále pracuje a já se už 13 let starám o děti, které potřebují emocionální a výchovnou podporu a také péči z poradny, protože několik z nich má posudky o potřebě speciálního vzdělávání a jiné dysfunkce a výchovný proces probíhá pomalejším tempem, protože každé z nich potřebuje individuální přístup, péče a obětavosti, a přesto jsme jedna rodina, takže je často prostě málo času na to, abychom jako celá rodina někam vyrazili nebo jeli.

Nejtěžší se však v současné době ukázala být bytová situace, kdy jsme v roce 2017 na pozvání po smrti mé milované babičky přišli bydlet k mému dědečkovi, abychom se o něj starali až do jeho smrti, která nastala v roce 2021. Plocha, kterou využíváme, je 64 m². Dům je ze 70. let, střecha nemá izolaci, není zateplená a od podzimu do jara z ní vychází vlhkost, takže prakticky každý rok je třeba provádět renovaci od začátku. Staré jsou také rozvody. Abychom tu mohli důstojně žít, museli bychom investovat několik set tisíc zlotých, a to bychom si nemohli dovolit. S manželem jsme se shodli, že jediným správným řešením bude dům prodat a koupit něco v lepším stavu. A tak se také stalo. Na začátku března tohoto roku jsme prodali dům po dědečkovi a na Štědrý den svatého Josefa jsme podepsali kupní smlouvu na nový dům, ale ne v Krakově. Částka, kterou jsme získali z prodeje domu po dědečkovi, nestačila na koupi nového bydlení pro tak velkou rodinu v Krakově. Začali jsme hledat v Malopolském vojvodství a tak se ukázalo, že jsme našli dům, ve kterém může důstojně bydlet tak početná rodina. Tento dům jsme našli v okrese Tarnów. Dům je hezký, má ještě dřevěná dvojitá okna a není zateplený, ale střecha je izolovaná. Dům je udržovaný, i když je mu 33 let, není v něm vlhkost a pojme celou naši rodinu, takže každý bude mít trochu prostoru pro sebe. Jedinou nevýhodou je, že dům nemá plot. Dům stál vlastně tolik, za kolik jsme prodali dům po dědečkovi. Sníme o nejzákladnějším panelovém plotu se základem, jak je na fotce. Potřebujeme 120 m plotu plus vjezdovou bránu a vrátnici. Vypočítali jsme, že potřebná částka je 13 000 PLN. Protože se 30. května tohoto roku, tedy za něco málo přes týden, stěhujeme z velkého města na venkov, bude z logistického hlediska nutné, abych si udělala řidičský průkaz, abych mohla se syny pokračovat v návštěvách poradenských center nebo specialistů a také nakupovat ve větším množství pro tak velkou rodinu, zatímco manžel bude v práci. Kurz na řidičský průkaz v Tarnově stojí 3 000 PLN.

A naším posledním snem je poprvé za 14 let jet na týden na Mazury s celou naší rodinou (než manžel nastoupí do nové práce na novém místě, tedy v Tarnově), aby prababičky mohly poznat pravnoučata a naopak, a také abychom se po tolika letech setkali s manželovou rodinou. To by stálo 4 000 PLN. Dosud jsme si nemohli dovolit vyrazit někam s tak velkou rodinou.

Vím, že 20 000 PLN je v dnešní době, kdy to má každý v jistém smyslu těžké, velká částka. Budeme se však velmi radovat z jakéhokoli příspěvku a již z celého srdce našich devíti :) vám, milí andělé v lidské podobě, velmi srdečně děkujeme a žehnáme vám.

Za všechny naše dárce, kteří nám chtějí pomoci splnit tyto skryté sny, objednám u sester bernardinek v Krakově v svatyni svatého Josefa věčné mše svaté za Boží požehnání jako poděkování za otevřená milující srdce, která vědí, že vše, co v životě máme jako rodina, život, zdraví, ale také práci, domov a dokonce i finance, je milostí, kterou nám dal Bůh, a kteří tuto milost znásobují tím, že se o ni dělí s ostatními.

Ať vám všem Bůh žehná i vašim rodinám!

S pozdravem v modlitbě,

Weronika Niedźwiecka s rodinou