Dobrý den, milí dárci!

Rád bych z tohoto místa začal chválou Bohu, Marii a svatému Josefovi a všem našim andělům strážným a archandělům z naší rodiny za celý náš život a za všechny milosti, které jsme od nich prostřednictvím andělů v lidské kůži zde na zemi obdrželi.

Díky Bohu!

Především bych chtěla napsat, že jsem si vědoma toho, že jsou zde sbírky pro velmi nemocné lidi/děti/rodiny a celý život jsem měla problém požádat o pomoc či podporu jiné lidi, ale přišlo takové období v našem životě, že jsem se rozhodla, že Pán Bůh působí skrze své Anděly na zemi, kteří jsou dobrosrdeční lidé, a protože si upřímně přiznávám, že sami to nezvládneme, možná stojí za to mít odvahu se podělit o náš životní příběh:) so.....

Nejdříve bych vám chtěla říct něco málo o naší rodině :) Víte, jak to chodí v naší rodině?

Jsme devítičlenná rodina z Krakova, já jsem Weronika (39), můj manžel Karol (42) a máme 7 synů: Gabriel Jozef (13), David Jozef (12), Maximilian Jozef (11), Dominik Jozef (9), Ignacy Jozef (7) a dvojčata Antoni Jozef a Jozef Michal (5).

Jak jste si, milí Andělé, asi uvědomili, všechny naše děti mají jako druhé jméno Jozef a jedno z nich má jako křestní jméno Jozef. Ano. No a patronem naší rodiny je svatý Josef, kterého jsme si vybrali před 13 lety. A právě svatému Josefovi vděčíme za všechny zázraky v našem životě a za to, že po mnoha změnách jsme stále jedna rodina.

Naše životní dobrodružství začalo v roce 2011, kdy jsme se s manželem Karolem vzali :).

Manžel pochází z početné rodiny z Mazur, já z Krakova, mám jen jednu mladší sestru a seznámili jsme se ve Varšavě v práci (mnozí se smějí, že je to tak skoro uprostřed cesty).

Manžel pracoval a stále pracuje a já se už 13 let starám o naše děti. Potřebují citovou a výchovnou podporu a také poradenství, protože některé z nich mají speciální vzdělávací certifikáty a jiné dysfunkce, a výchovný proces probíhá pomalejším tempem, protože každé z nich potřebuje individuální pozornost, péči a věnování, a přesto jsme jedna Rodina, takže samozřejmě není dost hodin denně, aby celá Rodina mohla někam jít nebo vyrazit.

Nejtěžší situací však v současné době byla bytová situace, kdy jsme v roce 2017 byli po smrti mé milované babičky pozváni k dědečkovi, abychom se o něj starali až do jeho smrti, která nastala v roce 2021. Plocha, kterou užíváme, je 64 M2. Dům je ze sedmdesátých let, střecha nemá izolaci, je nezateplená a od podzimu do jara v ní vystupuje vlhkost a prakticky každý rok se musí dělat rekonstrukce od základu. Instalace jsou také staré. Abychom tu mohli slušně bydlet, museli bychom investovat několik set tisíc zlotých a to si nemůžeme dovolit. S manželem jsme se rozhodli, že jediným spravedlivým řešením je dům prodat a koupit něco v lepším stavu. A to se také stalo. Začátkem března tohoto roku jsme prodali dědečkův dům a v předvečer svatého Josefa jsme podepsali smlouvu o koupi nového domu, ale ne v Krakově. Částka, kterou jsme získali z prodeje dědečkova domu, nestačila na to, abychom si v Krakově koupili nové bydlení pro tak početnou rodinu. Začali jsme hledat v Malopolském vojvodství, a tak se ukázalo, že jsme našli dům, ve kterém by tak početná rodina mohla důstojně bydlet. Tento dům jsme našli v okrese Tarnów. Dům je pěkný, má ještě dřevěná okna s dvojitými skly a není zateplený, ale střecha je zateplená. Dům je dobře udržovaný, i když je starý 33 let, nemá žádnou vlhkost a vejde se do něj celá naše Rodina, takže každý může mít trochu prostoru pro sebe. Jedinou nevýhodou je, že dům nemá plot. Dům vlastně stál tolik, za kolik jsme prodali dům po dědečkovi. Sníme o nejzákladnějším panelovém plotu s podezdívkou, jak je na fotografii. Potřebujeme 120 m oplocení plus vstupní bránu a branku. Spočítali jsme, že potřebná částka je 13 000 zlotých. Vzhledem k tomu, že se letos 30. května stěhujeme z velkoměsta na venkov, tedy za něco málo přes týden, budu si logisticky potřebovat udělat řidičský průkaz, abych mohla se syny pokračovat do poraden nebo k odborníkům, a ještě nakoupit pro tak velkou Rodinu, zatímco bude Manžel v práci. Kurz na řidičský průkaz v Tarnově stojí 3 000 zlotých.

Naším posledním snem je jet poprvé po 14 letech s celou rodinou na týden na Mazurské jezero (než manžel nastoupí do nové práce v Tarnově), aby se pravnoučata mohla setkat s pravnoučaty a naopak, a také abychom se po tolika letech setkali s manželovou rodinou. Dosud jsme si nemohli dovolit jet někam s tak velkou Rodinou.

Vím, že 20 000 liber je v dnešní době, kdy to má každý těžké, hodně peněz. Nicméně budeme velmi rádi za jakýkoliv dar a už teď ze srdíčka našich devíti:) Moc vám děkujeme, milí andělé v lidské kůži a žehnáme vám.

Za všechny naše dobrodince, kteří jsou ochotni nám pomoci uskutečnit tyto tajné sny, budu objednávat Věčné mše svaté s Božím požehnáním od sester bernardinek ve svatostánku svatého Josefa v Krakově jako poděkování za jejich otevřená milující srdce, která vědí, že vše, co v životě máme, jako je Rodina, život, zdraví, ale i práce, domov, a dokonce i finance, je milost, kterou nám Bůh dává, a která tuto milost rozmnožuje tím, že se o ni dělí s ostatními.

Kéž Bůh žehná vám všem i vašim Rodinám!

S našimi modlitbami na památku,

Weronika Niedźwiecka s rodinou