Ahoj, jmenuji se Tina a s tímhle vším jsem vůbec nepočítala!!!

Promiňte, ale život vás někdy prostě najednou převálcuje. Během svého druhého těhotenství mi diagnostikovali CHOPN III. stupně. Jsem truhlářka a zámečnice, ne, byla jsem. A milovala jsem svou práci. V rámci firmy jsem byla často na stavbách a o víkendech na akcích. Městský festival, stavba a demontáž. Vánoční trhy, stavba a demontáž.

A ve zbývajícím čase jsem byla matkou s babičkou a maminkou v záloze na podporu. Samozřejmě se to v průběhu let stále zhoršovalo a musela jsem přestat pracovat. Moji kluci milovali, když jsem je ve čtvrtek ráno vozila do školy nebo do školky, a věděli, že je dnes vyzvedne babička, tedy jejich prababička, a maminka přijde v noci a odnese nás do auta – vždycky to tam vonělo cukrovou vatou a klobáskami, říkali. Když už jsem to nezvládala, babička také onemocněla, dostala demenci. V prosinci bohužel zemřela a teď má demenci máma. Ale moje máma bohužel „podělala“. Teď ji soudce nechal hospitalizovat. Protože sama nechtěla uvěřit, co se děje. Neplatila nájem, elektřinu a další důležité věci. A nikdo neví, kde jsou peníze. Teď jsem úplně sama a musím se o všechno starat. Ale můj invalidní vozík se rozbil. Mám Erad Agora 10 km/h. Ten ale stačí na nákupy a na návštěvy u mamky. Můžete mi prosím pomoct? Ráda předložím účty. Jenomže teď tu pomoc potřebuju. Zbytek jsem se snažila vyřešit s sociálkou, městskými službami a pronajímatelem. Doufám, že budou mít trochu trpělivosti. Ale musím být mobilní. Moje maminka je úplně sama. Žádné návštěvy!!! Prosím, prosím, buďte tak laskaví. Děkuji