Dobrý den,

Jmenuji se Soraya a jsou mi tři roky.

Ve skutečnosti jsem velmi veselá holčička, která se vždycky hodně směje a občas ráda dělá hlouposti.

Mám teď jenom maminku, nevím, proč mě táta nechal s mámou samotnou.

Máma říká, že se možná jednou vrátí.

Ale já si to nemyslím, protože už je pryč tak dlouho!

S mámou jsme pořád spolu, když máma řekne, že odjede beze mě, brečím, dokud se rychle nevrátí.

Dělám to proto, že se bojím, že se nevrátí.

Vím, že mě máma nikdy neopustí, ale jedno je jisté!

V noci často slyším mámu plakat, protože říká, že má spoustu starostí.

Myslím, že pláče i proto, že se jí stýská po tátovi, a mně se po ní taky moc stýská!

Mám ale trik, díky kterému už máma není tak smutná.

Zalezu si k ní do postele a pak jí dám spoustu pusinek.

Dělám to tak dlouho, dokud se máma zase nezačne smát!

Poslední dobou to ale moc nefunguje, protože mi máma řekla, že musíme z tohohle domu odejít.

Paní, které dům patří, ho teď potřebuje pro svou rodinu a my s mámou nevíme, kde teď máme bydlet a spát!

Máma má velký strach z toho, co bude se mnou a co bude s námi!

Proto pro nás máma měla poslední naději.

Řekla mi, že jsou i lidé, kteří mají dobré srdce a jsou rádi, když mohou pomoci druhým a něco vám darovat.

Řekla mi, že mám pevně věřit, že brzy budeme mít vlastní domov.

Řekla mi, že musíme být velmi vděční za všechno, co dostaneme.

A slíbila mi, že mě nikdy nenechá samotnou, ať se stane cokoli!

Proto teď s maminkou prosíme všechny lidi, kteří vidí náš příběh, o pomoc!

Abychom s maminkou mohly mít brzy opravdový domov!

Z celého srdce

Moc děkuji ❤️

Soraya