Když jsem byl na Bali, pracoval jsem jako dobrovolník v organizaci Setulus Hati a navštívili jsme Aguse a jeho otce

Agus je desetiletý chlapec s tělesným i neurologickým postižením 

Otec dělá vše, co je v jeho silách, aby se o něj postaral 

Matka zemřela při porodu 

Otec pracuje jako zemědělec a snaží se přijímat pouze práci, která mu umožní vrátit se každý večer domů, ale když mu dojdou peníze a jídlo, je nucen přijmout cokoli, co mu nabídnou

Stává se, že někdy zůstane mimo domov jednu či dvě noci a Agus zůstává doma sám 

Nejí 

Nepije 

Nechodí na záchod 

Někdy dokonce spadne z postele a zůstane tam, na dešti, a čeká, až se táta vrátí a položí ho zpátky na stůl 

Když jsme dorazili k nim domů, věděl jsem, co mě čeká – vyprávěli mi o jejich příběhu 

A přesto, když jsem viděl usmívat se otce a když jsem viděl usmívat se Aguse, rozbrečel jsem se jako blbec 

Hned jsem se schoval, protože mi to připadalo jako neúcta vůči nim – žijí tak těžký život a přesto se dokážou usmívat 

 Přinesli jsme jim rýži, vejce a trochu peněz 

Ale to nestačí! Lidi, potřebuju vaši pomoc 

Chtěl bych, aby měli alespoň co jíst, aby mohl táta zůstat doma a nenechával Aguse samotného 

A pak je tu ten nejambicióznější projekt – vytvořit pro tátu nový zdroj příjmů! Ten pán je zázrak s rukama, je to opravdový umělec, který dokáže z kmenu nebo z kamenného bloku vyřezat neuvěřitelné postavy 

Pomůžeme mu?