Získávání finančních prostředků: Pomozte nám přežít zimu! (a přijeďte na kafe)

Popis

Co se s námi děje?

(The video here below has english subtitles - if you by chance don´t understand Czech, turn them on!)

Žijeme v řecké divočině na severu Peloponésu. Ve vysokých horách, půl hodiny od moře. V domku, který není napojen na žádné energetické sítě.

S našimi třema prcky (7, 5 a 1 rok). S nejúžasnějšími sousedy široko daleko. A s kamarády kolem.

Úžasné. Živé. Bublající.

A velmi náročné…

Proč prosíme o finanční pomoc?

Máme za sebou první zimu. Teplotně byla podobná jako v Čechách na Vysočině, občas mrzne i sněží. Jsme v nadmořské výšce 750 metrů, obklopeni dvoutisícovkami. Na pozemku máme domek – bývalé skladiště, ve kterém nikdo nikdy nebydlel. Má pouze jednu velkou místnost, tam teď bydlíme my. Zděná neomítnutá budova, betonová podlaha, okna s jednosklem a se škvírami, plechové dveře, nikde žádná izolace. Teče jen studená voda. Vnitřní teplota v zimě je kolem 10 stupňů. Když se topí, je to jen o chloupek víc. Spartánské podmínky! (antické město Sparta je tady coby kamenem dohodil, pozn. red.). Pořídili jsme soláry a kamna, udělali všemožné úpravy.

Byla to krušná zima… Děti si paradoxně vůbec nestěžovaly, byly báječné. Asi proto, že jsme si vědomě na první místo dali položku wellbeing of the family. Když jsou v pohodě rodiče, jsou v pohodě i děti… Dělat věci pomalu, nespěchat, nebýt otrokem svého snu. Posilování vztahů a bytí spolu, namísto dokonalosti okolního prostředí.

Díky všem dosavadním stavebním úpravám jsme se dostali na naši letošní finanční hranu. Na vylepšení domku už tento rok nemáme. Proto prosíme o podporu.

Máme velké přání – nadcházející zimu prožít uvnitř bez kabátu! Pokud nás podpoříte, bude to pro nás opravdu velmi HŘEJIVÝ dar.

Tohle uděláme, pokud vybereme peníze

Máme tady kolem kamarády, někteří z nich jsou zruční truhláři, tesaři, stavitelé. Nabídli se, že nám zadarmo pomůžou se vším, co bude potřeba. A že by se to stihlo do zimy (čili do října/listopadu). Pokud nakoupíme materiál, můžeme se do toho hned pustit.

Konkrétně máme v plánu:

1) Zateplení celého domku. Aneb dřevěná konstrukce kolem venkovních stěn, do toho výplň sláma+hlína. To samé shora na strop.

2) Nová okna a dveře. Vybourat nové otvory do stěn a vše nově osadit, celkem osm oken plus pět dveří.

3) Uzavření terasy stěnou. Vzniknou dvě nové místnosti – malá ložnice a koupelnička.

4) Podlahy! Zčásti dřevěné, zčásti hliněné. Vše izolované.

5) Teplá voda! Hodnotu těchhle věcí někdy člověk pozná, až když je nemá…

Samozřejmě – zdá se, že rozpočet na tohle všechno daleko přesahuje částku, o kterou žádáme. Ale ne tak úplně. O všem jsme se poradili s místními lidmi (jsou ve skutečnosti ze všech koutů Evropy) a ti umějí dělat věci hodně low-cost. Například použijeme některá starší okna ze sběrných dvorů, to samé s dveřmi, recyklujeme staré materiály.

Pokud částku vybereme, je reálné, že všechny položky na našem seznamu se stanou skutečností.

Proč jsme vlastně odlétli na jih?

V Čechách jsme žili společně posledních deset let. Je to podle nás ta nejkrásnější země na život, v mnoha ohledech. Díváme-li se trochu z odstupu, tak nechápeme lidi, kteří neustále v Čechách na něco brblají (samozřejmě – vždycky je na co brblat, to zas ne že ne!). Česko je podle nás ráj.

Jenže – Marta je čistokrevná Italka a v těle jí koluje krev s modrým odstínem… moře! A toho se přeci jen v Čechách zatím moc nedostává. Kdyby Marta jednou umírala s tím, že si nesplnila největší životní sen (žít u moře), to nejde…

Co na to Michal? „Máme nádherný život v Čechách – pohodlíčko, klid, jistotu. Krásná trajektorie až do důchodu. Život ale najednou nabídnul ještě úplně jinou kartu – a na ní jsou věci, které mě vždycky hodně lákaly a které jdou na dřeň, k opravdové podstatě bytí.“

Tak jsme do toho šli.

Rosteme skrz nepohodlí. Děti všechno sledují, nasávají, kopírují – nezbývá, než být co nejvíc dobří. Padáme na hubu a vznášíme se v oblacích. Makačka střídá nirvánu. Musíme zaťukat… je to zatím vyrovnané.

Je spousta věcí k povídání, určitě o tom všem napíšeme a zasdílíme víc, ale to někdy v budoucnosti, až bude trochu víc prostoru.

Technická vsuvka... ty odměny!

Dneska je to trend. Má i vlastní název: odměnový crowdfunding. Za darovanou částku získá přispěvatel nějakou odměnu, od drobných až po velké, podle výše příspěvku. To nám přijde sympatické. Podpořit vznik cédéčka a jít pak na kafe se členem kapely… dream!

Nicméně – my odměny nemáme. Místo toho nabízíme… sami sebe :-)

Přijeďte pobejt!

Kdo přispěje, může přijet! :-)

Mno… popravdě… (to bychom asi neměli říkat...) můžete přijet, i když nepřispějete :-)

Máme hektar pozemku, na něm jablečno-švestkový sad, ořešákový háj, louku, řeku… spousta míst, kam si píchnout stan a spočinout v lůně přírody. Pokud vám nevadí opravdu základní podmínky, klidně přijeďte. Nebo přijeďte pomoct. Často jsou tu dobrovolníci z celé Evropy, fungujeme jako hostitelé v programu Workaway, náš profil najdete tady.

Hned vedle bydlí čuprový pár – Steven (z Belgie) a Chenny (z Holandska). Žijí tady už dvanáct let a vybudovali si tady svůj kousek ráje, úplně od nuly. Pojmenovali ho Liveloula. Přírodní stavby, několik permakulturních zahrad, chov drůbeže… jsou to profíci, kteří už na tomto poli i školí, pořádají tu workshopy a semináře. Bez nich bychom tu ani nebyli – od jisté doby jsme vlastně přestali hledat dobré místo a začali hledat dobré lidi… Liveloula rovněž přijímá dobrovolníky, i když převážně dlouhodobě, na několik měsíců. Liveloula má svoje stránky zde.

Nejbližší vesnicí je Seliana, kde sídlí legendární ekocentrum Re-Green, také my jsme tamtudy před deseti lety prošli jako dobrovolníci. Úžasné místo a dobří lidé kolem. Mají tam také moc dobré prostory na kurzy a různé akce.

A pak je tu samozřejmě celý Peloponés, kudy kráčely řecké dějiny…

Je to k nám dvě a půl hodiny od Atén, odkud sem jezdí vlak i autobus.