Zima je tu.

Chladná, tíživá a nemilosrdná. Taková zima, která se vpíjí hluboko do země i do morku kostí.

Přináší dlouhé noci, mrazivé větry, vlhký vzduch a tichý strach z toho, jak budou vypadat příští měsíce pro ty, kteří nemají nic.

A jak zima v Polsku sílí, mé myšlenky se opět obrací k Ukrajině.

Mnoho let spolupracujeme s útulkem v Čerkasy – kdykoli to jde, vozíme tam jídlo, deky a léky.

Ale od začátku války se tam ve skutečnosti změnilo jen velmi málo.

Snad jen jedna věc: svět přestal o Ukrajině mluvit.

Ticho se prohlubuje.

Utrpení však nikoli.

Mnoho lidí, kteří s námi kdysi spolupracovali – ošetřovatelé, pomocníci ve stájích, dobrovolníci – se vrátilo na frontu.

Vrátili se bránit své domovy.

A s mnoha z nich jsme ztratili veškerý kontakt.

Nevíme, kde jsou.

Nevíme, jestli jsou naživu.

Nedávno jsme dostali zprávu od Valeryho.

Valery s námi pracoval téměř deset let.

Pomáhal stavět naše úplně první záchranná centra.

Napsal nám, že sedí v zákopu.

Občas se mu podaří zavolat rodině.

Řekl, že mu strašně chybíme.

Také napsal, že válka končí a zároveň nekončí – a že už neví, jestli se život někdy vrátí do normálu.

Poslal mi fotku, na které drží pušku.

A pak, po dlouhé pauze, poslal další fotku – tentokrát s novorozeným hříbětem v náručí.

Napsal:

„Ewo, podívej, jak se všechno mění. Kdysi v Centauru jsem držel v náručí novorozené hříbě, protože právě dorazil veterinář a matka byla slabá. Dnes držím kulomet a bráním svou zemi.“

Život je jednoduchý.

A nesnesitelně složitý.

A do této Ukrajiny – na místo, kde je teď Valery – se chystáme znovu.

Chceme dovézt jídlo do útulku v Čerkasy.

Koupíme ho na ukrajinské straně, protože přeprava zásob přes hranici je stále extrémně obtížná.

Nákup na místě nám také umožní nakoupit více.

Tato sbírka je tedy primárně na jídlo.

Ale protože už je tu zima, sbíráme také deky, prostěradla, ložní prádlo a cokoli, co může psy zahřát.

Pokud můžete poslat jídlo na naši adresu, prosím, udělejte to.

Pokud můžete přispět i malou částkou, abychom mohli nakoupit zásoby přímo na místě, prosím, udělejte to také.

Psi v Čerkasy čekají.

Jsou jich stovky.

A lidé, kteří se o ně starají – stateční, vyčerpaní, výjimeční lidé – dělají vše, co mohou, s téměř ničím.

Prosím, řekněte někomu o Čerkasy.

Řekněte někomu o zvířatech, která tam zůstala, když svět přestal věnovat pozornost.

Řekněte někomu o lidech, kteří je chrání, i když se jim vlastní životy hroutí.

Protože než tato sbírka dosáhne svého cíle, zima už bude krutá.

Chladná, krutá, nemilosrdná.

Prosím – nenechávejte ty psy na holičkách.

Válka už možná není v titulcích novin.

Ale zvířata tam stále jsou.

A už za ně nikdo nemluví.

Čerkasy se staly součástí našich srdcí díky lidem, kteří otevřeli svá srdce stovkám psů a koček.

Myslíme na ně každý den. Jak žijí, jak se s tím vyrovnávají, jak to zvládají.

Pomozte nám naplnit dodávku jídlem, dekami a vším ostatním, co potřebují.

Pojďte s námi do Čerkasy.

Buďte tu pro ně, když se svět už odvrátil.

---------------------------------------------------------------------

Realizováno v rámci kampaně „Love Wisely“

Nadace Centaurus se zasazuje o práva zvířat od roku 2006.

Jsme nezisková organizace.

Centaurus má na svém kontě téměř 3 000 zachráněných koní – včetně více než 200 oslů –, tisíce psů a koček a mnoho hospodářských zvířat.

Všichni jsou naživu díky lidem, jako jste vy.

Bez této podpory by záchrana nebyla možná.