Moooonia, Moniko, probuď se! Vstávej! Už jsi se vyspala dost. To už stačí! Vrať se k nám!

Společně dokážeme víc!

Pomozme Monice dostat se z vězení, pomozme jí znovu se uzdravit.

Naše milovaná a jediná dcera Monika se jednoho obyčejného pracovního dne, ráno 9. října 2024, vesele vydala do práce. 

Byla velmi šťastná, že po absolvování umělecké akademie získala místo ve svém oboru.

Do práce se však nedostala, protože na její životní mapě se objevil zlomový bod – tragická dopravní nehoda – nebo dokonce dvě v jedné.  

V jediném okamžiku do ní v plné rychlosti narazila srna, která s váhou přes 200 kilogramů vyběhla z lesa na silnici, a o zlomek sekundy později ji z protisměru zasáhl smrtelný čelní náraz od řítícího se vozidla.

Monice přestalo bít srdce. Byla zaklíněná v autě, v bezvědomí a bez jakýchkoli známek života. Hasičům a zdravotnickému týmu, kteří dorazili na místo nehody, se po několika minutách statečné resuscitace podařilo obnovit její krevní oběh. Sami nemohli uvěřit zázraku, který se stal.

Podle jejich názoru jsou oběti s takovými zraněními na místě nehody okamžitě ztraceny.

Po transportu vrtulníkem LPR do univerzitní nemocnice v Opole podstoupila Monika řadu komplexních operací, včetně stabilizace pohmožděné pravé kyčle, zlomené nohy a především život zachraňující neurochirurgický zákrok, protože, jak nám lékař řekl při prvním kontaktu na jednotce intenzivní péče, Monice málem utrhlo hlavu. Měla zlomené krční obratle od C0 do C3, obě zadní hlavice s posunem dovnitř, natrženou míchu, četné hematomy, také v krční tepně, v oblasti hypofýzy (...). Její mozek byl několik minut v hypoxii. Podle názoru lékařů byla v nejlepším stavu pouze ta část mozku, která je zodpovědná za dýchání. Panovaly oprávněné obavy, zda Monika přežije noc po operaci, zda bude těžce poškozená mícha schopna udržet její životní funkce po delší dobu. Verdikt zněl: I kdyby přežila, nebude moci hýbat ani rukou, ani nohou, nebude mít žádný kontakt, protože významná část jejího mozku – čelní, temenný, spánkový a týlní lalok (...) – v důsledku dlouhodobé hypoxie odumřela. 

Monika přežila a je naživu. Je to zázrak. Od té tragické nehody uplynulo již 6 týdnů. Naše dcera, oslabená těžkou ortopedickou operací, vyhrála mnoho bitev. Dvakrát překonala zápal plic, dvakrát zánět spojivek a porazila i další septické bakterie, které nám ji chtěly vzít. 

Od 9. října 2024 jsme u ní každý den. Denně najezdíme 300 kilometrů z našeho bydliště do nemocnice a zpět, abychom si s Monií popovídali, zazpívali jí, přehrávat jí hudbu, masírovat jí obličej, hladit její křehké ruce, hladit její ruce a nohy, stimulovat všechny její smysly a receptory, povzbudit její aktivitu a touhu vrátit se do našeho světa. Lékaři na připojených monitorech zjišťují, že během našich návštěv se její životní funkce výrazně zvyšují. To nám dává naději a sílu k jednání.

Máme první úspěchy. Lékaři sami na Moniku celý týden nevěřícně zírali. Monika otevírá oči, reaguje na denní a noční dobu, reaguje na světlo, začala hýbat očima, začala hýbat ústy, dělá své vlastní jedinečné grimasy, lehce otáčí hlavu ze strany na stranu, velmi silně reaguje na sebemenší dotek, ohýbá obě nohy v kolenou, může mimoděk stisknout ruku (...) a ještě nedávno se předpokládalo, že nepřežije, že ani nemrkne okem.

Snažíme se, aby se Monika zúčastnila programu probuzení pro dospělé v mozkovém kómatu, protože Monika, o které jsme dosud nemluvili, je dospělá, krásná 29letá žena, stydlivá panna, která se nedávno chystala založit vlastní rodinu.

Jsme v kontaktu s řadou zdravotnických zařízení a nemocničních oddělení, která nabízejí tento druh léčby pro pacienty v kómatu a realizují 12měsíční programy. Jsou to například: „Budzik dla Dorosłych” ve Varšavě, „Rehstab“ v Limanowě, nemocnice v Čenstochové, v Jastrzębie Zdrój, v Brzegu nebo „Repty“ v Tarnowských Horách (...).

Bohužel všude je třeba čekat až 12 měsíců v pořadníku na přijetí, v každém místě čeká před Monikou 2,3 až 8 osob. Každému zařízení na konci roku dojdou prostředky z Národního zdravotního fondu na dotování léčby a nová rozhodnutí o limitech budou přijata až na začátku roku 2025. Pro Moniku však každý den zpoždění v pracovní rehabilitaci znamená menší šanci na návrat do světa vědomých, relativně fit a zdravých lidí.

Soukromý rehabilitační pobyt pro Moniku s profesionální lékařskou péčí poskytovanou týmem lékařů, neurorehabilitací, neurologií, muzikoterapií, hydroterapií atd. stojí přibližně 15 000 PLN za dvoutýdenní pobyt v centru. Měsíční náklady na účast v soukromém rehabilitačním programu, jaký nabízí například „Budzik“ ve Varšavě, činí přibližně 35 000 PLN za měsíc. To si bohužel nemůžeme dovolit. Myslíme si, že si takový výdaj může dovolit málokdo, i když jde o tak důležitý životní cíl.

Já, Moničina matka, jsem již opustila své zaměstnání, abych mohla být po Moničině boku a podporovat ji v jejím uzdravování. V situaci, ve které se nacházíme, bych nebyla schopna věnovat se své práci. V současné době pobírám nemocenskou kvůli nervovému zhroucení, ale za pár měsíců mi vyprší nárok na nemocenskou (...). Monikin otec pracuje v malé soukromé autoservisu a jeho příjem v současné situaci stačí na poplatky, benzín na každodenní cesty do a z Moničina bytu a na skromné jídlo.  

Monika pracovala, takže si zatím nashromáždila nemocenskou, ale nemůže ji sama použít, nemůže se sama postarat o své blaho a my, její rodiče, zatím nechceme a nemůžeme disponovat jejími finančními prostředky, alespoň ne do té doby, než nás soud jmenuje jejími zákonnými poručníky, a to trvá (...).

V této situaci se obracíme na vás, milé čtenářky a čtenáři, s prosbou o finanční pomoc, i když to bude jen nejmenší možný obnos, který pomůže Monice a jejím rodičům v první fázi Moničiny léčby, tj. zajistit její pobyt v profesionálním centru pro léčbu osob - probuzení dospělých z cerebrálního kómatu, protože nemocnice v Opole, kde se v současné době nachází, nevidí důvod pro její léčbu na jednotce intenzivní péče, ortopedii ani v jiném nemocničním oddělení.

V případě, že by Monika, nedej bože, nesplňovala podmínky pro žádný z programů, protože musí splnit určitá lékařská kritéria, nebo pokud takový 12měsíční program dokončí a bude se moci vrátit domů, použijeme vybrané peníze na přizpůsobení jejího bydliště pro každodenní fungování a rehabilitaci a na zajištění profesionální péče. 

Předem srdečně děkujeme za každou pomoc, v našem jménu a zejména jménem Moniky!