Můj mladší bratr Hamish, kterému je teprve 18 let, byl v neděli 20. října urgentně převezen do nemocnice, protože se u něj náhle objevily závažné příznaky zápalu plic a meningitidy způsobené bakteriemi rodu Neisseria (zánět ochranných blan kolem mozku a míchy), které vyvolaly život ohrožující sepse. Následujícího rána byl převezen z Southampton General Hospital do Royal Papworth Hospital v Cambridge, protože mu selhávaly ledviny a srdce, a proto potřeboval specializovanou péči. Hamish během prvních dvou dnů v nemocnici čtyřikrát téměř zemřel a od té doby se jeho stav na JIP každým dnem pomalu zlepšuje. Sepse způsobená meningitidou vedla k tvorbě krevních sraženin v cévách, které přerušily přívod krve do končetin, což způsobilo odumření tkání v rukou a nohou. To znamená, že mu budou amputovány obě nohy od kolen dolů, pravá ruka, všechny prsty na levé ruce, ale možná i celá levá ruka. Nyní je zpět v Southampton General Hospital a čeká, až bude, doufejme, převezen do nemocnice v Londýně, kde se bude konat jeho operace.

Pro Hamishe a naši rodinu je to velmi těžké období a i když děláme vše, co je v našich silách, abychom ho podpořili, nemůžeme si dovolit mnoho z toho, co bude v budoucnu potřebovat. Doufáme, že se nám nakonec podaří sehnat mu protetické končetiny, které mu umožní cítit to, co by cítil, kdyby o ruce a nohy vůbec nepřišel. Rádi bychom mu také pořídili auto přizpůsobené jeho postižení, aby mohl i nadále řídit. V kratším časovém horizontu potřebujeme do našeho domu nainstalovat schodišťovou plošinu, aby se mohl dostat do své ložnice, přestavět garáž na místnost, která mu pomůže s rehabilitací (posilování atd.), a přestavět koupelnu tak, aby pro něj byla přístupnější. Kromě toho bude také potřebovat fyzioterapii a psychoterapii a pečovatelku na částečný úvazek, aby naše maminka mohla i nadále pracovat.

Hamish byl vždycky opravdu veselý, nadšený a šťastný člověk. Stál při mně ve všem a vždycky ví, jak mi vykouzlit úsměv na tváři a rozesmát mě. Navzdory tomu, čím si v životě prošel, a zejména v posledních 2 týdnech, to překonal s pozitivním přístupem a zůstává stále tím vtipným člověkem, jakým je. Je to tak statečný a silný člověk a já i moje rodina na něj jsme i nadále nesmírně pyšní. V září nastoupil na UoS a opravdu si to užíval. Už si tam našel spoustu přátel a je opravdu smutný, že se zatím nemůže vrátit na univerzitu. Láme mi srdce, když ho tak vidím, a chci udělat vše, co je v mých silách, abych mu pomohla uvědomit si, že ho stále čeká světlá budoucnost, i když vypadá jinak, než si ji dříve představoval.

Za jakékoli dary budeme já i moje rodina velmi vděční.