Ahoj.

Jmenuji se Santiago, je mi 21 let a momentálně bydlím ve Florencii. Mým snem je stát se lékařem a i letos jsem se rozhodl zkusit štěstí a složit přijímací zkoušku na medicínu.

Každý den se intenzivně učím a zároveň pracuji na částečný úvazek, abych se uživil, protože jsem bohužel vyrůstal v velmi skromné rodině, která se postupně dostává do finančních potíží, nebo lépe řečeno, už jsme se dostali na dno. Teď jsem nucen pracovat, i když bych už raději začal studovat, ale letos jsem si vzal volno, abych si mohl dovolit oblečení nebo prostě jen nějaké výlety. Věřte mi, je těžké tomu uvěřit, ale u nás doma je opravdu těžké požádat i o pouhých 5 €. Peníze jsou omezené, jsme tři děti, táta dělník a máma uklízečka, která nevydělá ani 8 € za hodinu. Toto je situace, ve které žiji už více než 6 let, a neustále se zhoršuje, protože nás dokonce vystěhují (majitel chce byt prodat a přestat ho pronajímat) a máme dluhy. Pro rodinu bez majetku a se skromnými příjmy je samozřejmě nemyslitelné si pronajmout dům ve Florencii a okolí, protože nájmy jsou astronomické. Velmi brzy (do roka) bychom měli odejít a s největší pravděpodobností budeme bydlet dost daleko od Florencie, pokud se najde byt pro 5 osob za cenu, kterou si můžeme dovolit. Taková je situace a vy se asi ptáte: jak to zvládnu s medicínou?

Abych mohl studovat medicínu, musím se bohužel omezit na Florencii. Z finančních důvodů nemohu aspirovat na jiná města nebo prestižnější univerzity. Ale to mi nevadí. Chci se stát lékařem a je mi úplně jedno, kde budu studovat. Ať už je Florencie vyhledávaná nebo ne, budu studovat tady, protože to bude nejbližší univerzita.

V tomto volném roce jsem pracoval jako promotér na částečný úvazek, což se ukázalo jako opravdu málo výnosná práce (za 4 měsíce jsem vydělal celkem 1000 €), a jako číšník/kuchař na částečný úvazek (to dělám dodnes). Byl jsem v pracovním světě nováček, nebo lépe řečeno, stále jím jsem. Celkově mi ale tyto brigády umožňují něco si odložit na mých budoucích 6 let, ale bohužel bez pomoci rodičů pochybuji, že se dostanu do druhého nebo třetího ročníku s dostatečnými finančními prostředky, abych si mohl dovolit alespoň koupit si knihy nebo někam vyrazit.

Bohužel, i když mám stipendium (pokud mi ho dají), problémem by bylo, aby mi ho dali včas, protože ve skutečnosti ho vždy poskytují velmi pozdě, kromě toho, že k jeho udržení je třeba zásluhy (vysoké známky a odhodlání).

Uvědomil jsem si, že jakmile nastoupím na medicínu, bude velmi těžké zvládnout 6 náročných let bez pevného finančního zázemí a bez pomoci kohokoli.

Je to však můj sen, je to jediná věc, kterou chci dělat, vždy jsem byl pilný student, už od střední školy, a ve skutečnosti jsem ochoten se této cestě vydat, i když nemám peníze a musím se vzdát velké části svého života.

Sen zůstává snem a budu se pokoušet o přijímací zkoušku na medicínu, dokud se nedostanu.

Rád bych vás touto sbírkou požádal o pomoc s pokrytím základních nákladů na studentský život (nájem, jídlo, doprava, ale především studijní materiály).

Vůbec nehledám luxus, ale rád bych měl možnost věnovat se srdcem i duší dlouhé a náročné cestě, aniž bych musel myslet na to, že mi dojdou peníze, a starat se o své rodiče, kteří mi určitě téměř nebudou moci pomoci.

Chtěl bych mít stejnou možnost jako mnoho mých vrstevníků, abych se mohl soustředit především na studium.

Já ze své strany mám plný záměr pracovat i během studia, kde to bude možné (třeba během léta), ale zdá se, že medicína je velmi náročná, kromě toho, že zkoušky jsou velmi těžké a docházka je povinná. Chci však udělat vše, co je v mých silách, abych si pomohl, protože toto je jediná cesta, kterou se chci vydat.

Jednoho dne budu lékařem a těchto 6 let (nebo 7, pokud se mi letos nepodaří dostat na školu) bych chtěl prožít v co nejstabilnějších podmínkách.

Jako cílovou částku jsem stanovil 10 tisíc €, ale upřímně řečeno nevím, jakou částku tam dát, nevím, kolik by přibližně potřeboval student medicíny, aby si mohl dovolit studijní materiály a alespoň důstojný život během těch 6 let, kdy nepracuje. Faktem je, že i ty nejmenší příspěvky by mi mohly být velkou pomocí, také proto, že tímto způsobem mohu nepřímo pomoci svým rodičům, kteří se tak určitě nebudou muset starat o mě a budou se moci věnovat mým mladším sourozencům.

Cílem není luxus, cílem je „žít“ příštích několik let, kdy nebudu moci pracovat důstojným způsobem, protože předpokládám, že to bude vzhledem k mé situaci velmi obtížné.

Srdečně děkuji všem, kteří se rozhodnou mi pomoci splnit tento poněkud sobecký sen.

Děkuji také těm, kteří dočetli až do konce.

Často se o tom nepřemýšlí, ale věřím, že mnoho studentů s velmi omezenými možnostmi to ví: možnost (omlouvám se za opakování) studovat není tak samozřejmá. Mnozí ji považují za samozřejmost, protože pro mnoho lidí je snadné obrátit se na rodiče, ale málokdo si dokáže představit, co to znamená nemít podporu rodiny a nemoci si splnit ten sen kvůli finančním omezením. A to vede k zamyšlení: mají opravdu všichni možnost studovat to, co chtějí?