Můj příběh začíná v kuchyni plné tepla, smíchu a vůně čerstvě upečeného chleba. Moje matka byla vždy srdcem naší rodiny - žena, jejíž ruce vytvářely radost prostřednictvím jídla. Neúnavně pracovala, vařila a pekla nejen pro nás, ale i pro všechny kolem. Lidé stále mluví o tom, jak se díky jejím moučníkům cítili jako doma. Svůj život žila tak, že se rozdávala - dávala svůj čas, svou lásku a svůj talent.

Ale dnes už v té kuchyni stát nemůže. Moje matka je po diagnóze rakoviny stoprocentně invalidní. Silná, veselá žena, která toho kdysi tolik dávala, je nyní spoutána nemocí, nemůže pracovat, nemůže žít život, který milovala.

A pak je tu můj otec. Celý život sloužil jako policista - čestný, obětavý a jeden z nejváženějších mužů v našem městě. Stál si za tím, co je správné, nikdy se nehnal za bohatstvím, ale volil poctivost. Nyní žije ze skromného důchodu a není schopen uživit rodinu, kterou kdysi chránil vším, co měl.

Oba moji rodiče, dva lidé, kteří dali vše, co měli, pro druhé, nyní nemohou pracovat, nemohou žít důstojně tak, jak si zaslouží.

Jsem jejich dítě - a nechci nic víc než jim to vrátit. Mým snem je založit si vlastní firmu, postavit se na vlastní nohy a zajistit je. Oni pro mě obětovali všechno a teď je řada na mně. Sama to však nezvládnu.

Proto vás žádám o pomoc. Každý příspěvek, i ten nejmenší, mě přiblíží k vybudování budoucnosti, v níž se budu moci postarat o své rodiče, uctít jejich oběti a dopřát jim klid.

A slibuji vám toto: až se mi to podaří a budu stát při síle, budu se věnovat pomoci ostatním, stejně jako dnes žádám o pomoc. Moji rodiče mě naučili dávat a já to ponesu dál.

Pokud můžete, podpořte mě na této cestě. Společně můžeme proměnit bolest v naději a boj v budoucnost plnou vděčnosti a dávání.