Moje současné auto už nevyhovuje mým potřebám, které se změnily, a když jsem ho prodal, neměl jsem ani dost peněz na to, abych si koupil jiné auto, se kterým bych mohl jezdit. Moje postižení se mění, ale stále jsem většinu času samostatný. Jsem matkou dvou dětí s velmi malými prostředky, protože dostávám aah a to i na nejmladšího (aeeh), ale tyto prostředky už zřejmě nestačí na slušný život. Samozřejmě nemáme nárok na podporu jako cmu-c, dopravní solidaritu atd... ani školní příspěvek není na maximální úrovni. Nejde ani tak o to, co dostáváme, ale o peníze, které odcházejí z domova. Všechno se strašně prodražilo. Navíc s příspěvkem pro dospělé zdravotně postižené nemám nárok například na žádné půjčky na auto. I kdybych měl přiměřenou měsíční splátku. Ale v mém regionu je auto životně důležité a doprava je pro mě příliš náročná. O nákladech ani nemluvě!

Potřebuji auto s více pomůckami pro řízení než to, které mám teď, abych se méně unavil a mohl jezdit na delší vzdálenosti. A auto do města. Kvůli svému zdravotnímu stavu nejezdím často na dovolenou.

A je tu další problém: nemocnice jsou v ZFE! Moje současné auto má kritérium 3! Už jsem měl nespočet pokut za parkování s parkovacími kartami pro invalidy, které jsem musel zaplatit, jen aby mi nikdy nebyly vráceny! (Uhrazeno pouze jednou v malé obci).

Takže nutně potřebuji najít nové auto, které stojí víc. A se spoustou jízdních pomůcek: automatická převodovka, parkovací asistent, tempomat atd....

Za chvíli nebudu moci jezdit ani do nemocnice! A to je pro mě příliš daleko na to, abych se tam dostal veřejnou dopravou! Sociální pojištění proplácí jízdné, ale nezohledňuje vícenásobné postižení. A to si představte, že když jste na lačno a případně máte plný močový měchýř třeba na vyšetření.... Už tak bude doprava pro zdravého člověka obtížná, tak co s někým, kdo je nemocný?

Je docela obtížné kondenzovat jedinou potřebu auta, které v mém regionu není rozmar, ale naprosto nezbytné. Péče je daleko, takže je třeba jezdit do Paříže, ale já bydlím daleko od hlavního města! Téměř 100 km je pro mě konec světa.

Děkuji, že jste si to přečetli, a doufám, že jsem dojal lidi, kteří si mohou dovolit malé gesto. Od jednoho malého gesta k druhému snad budu mít o něco víc než z prodeje auta a budu blíž svému cíli.

O svém zdravotním a finančním stavu jsem zatím příliš nemluvil, ale jistě si dovedete představit, že každodenní život musí být velmi náročný. A to nežádám peníze na žádnou léčbu. Tu poslední, která je neúčinná, jsem už podstoupil a mnoho operací bylo pro mě nemožných. Přežívám kvůli svým dětem, to je hlavní. Daří se mi to, i když to není každý den snadné, a po této stránce je lepší být pozitivní než chřadnout.