Jmenuji se Anja, jsem samoživitelka a nic jiného bych nedělala raději – ale pomalu mi docházejí síly...

Následující řádky popisují mou situaci a mou prosbu k vám...

Mám dva kluky, oba jsou naprosto úžasní.

Můj starší syn byl vždycky z lékařského hlediska zvláštní případ. Už během těhotenství se objevily nevysvětlitelné anomálie, ale nikdo tomu nepřikládal žádný význam. Hned po porodu to ale začalo. Anomálie na hlavě, anomálie v oblasti kyčle, anomálie v růstu. Všechno bylo několikrát vyšetřeno, mezitím jsme pravidelně navštěvovali 20 různých lékařů. Žádný z těchto lékařů nedokázal stanovit diagnózu, dodnes ne. Každý ho ale nějak léčil, po letech zkoušení byly provedeny i operace kyčlí (ve 12 letech oboustranná dysplazie). Všechny klouby jsou v nepořádku a způsobují problémy. Protože rostl příliš málo, vyzkoušeli na něm tehdy nový lék. Celá léta jsem mu ho musela dvakrát denně píchat doma. Tato léčba byla náhle ukončena slovy:„Tak, přeji vám vše nejlepší, terapie je ukončena. Lék je velmi drahý a nic to stejně nepřineslo.“

Krátce předtím, než můj starší syn dosáhl plnoletosti, se u něj spontánně objevila zvláštní forma epilepsie. Nelze ji léčit léky. Lékaři se domnívají, že je to všechno způsobeno základním onemocněním – které však nikdy nebylo diagnostikováno. Podle lékařů je z lékařského hlediska zvláštním případem. Při svých pádech si již způsobil (nevyléčitelné) zranění lebky, obratlů a ramene. Ačkoli je mu mezitím přes 20 let, nemůže žít samostatně. Žije tedy u mě. Nesměl ani normálně zahájit odborné vzdělávání. Úřad pro invalidní důchody mu kladl do cesty jen překážky. Nyní absolvuje odborné vzdělání, které mu jako jediné schválil úřad práce. Jinak by žádné financované nedostal. Vůbec nedostáváme žádnou finanční podporu odnikud, protože šedé zóny se neproplácejí. Bez diagnózy žádné peníze. To vše je pro nás všechny velmi těžké snášet a pomalu nám dochází dech. Pokud se u někoho z nás přidá ještě deprese nebo něco jiného, pak už ani nevím, co dál.

Můj malý je psychicky dost na dně. Má záchvaty paniky, když má jeho starší bratr záchvat. Pořád se mě ptá, jestli může záchvat dopadnout opravdu špatně. Má extrémní strach o svého bratra! A já také o svého syna.

Já sama jsem neměla čas chodit na lékařské prohlídky, takže teď jsem také celkem na dně. Už jsem za to zaplatila – nedávno jsem se nemohla vyhnout operaci.

Kvůli četným lékařským prohlídkám mého syna je moje pracovní místo v ohrožení (příliš mnoho absencí). Své předchozí zaměstnání jsem ztratila ze stejného důvodu. Kvůli epilepsii ale můj starší syn nesmí udělat řidičský průkaz, takže ho na schůzky musím vozit já. Jeho otec se o něj vůbec nestará a nikdy se o něj nestaral.

Šanci pro nás vidím v přestěhování do vlastního domu. Do domu s méně riziky úrazu. Momentálně bydlíme ve starém domě – spousta zdí, strmé schody, ostré hrany dlaždic atd. Pokud přijdu o práci, jako jediný živitel rodiny už nebudu schopna platit nájem.

Díky stěhování by můj mladší syn konečně dostal svůj vlastní pokoj. Naléhavě potřebuje místo, kde se bude cítit dobře a bezpečně, aby ho prožité události nezlomily.

Prosím, pomozte nám malým příspěvkem.

Za ty peníze bych si nejraději koupila zdraví! Jelikož to není možné, sleduji sen o vlastním domě pro mé kluky a pro mě. Doufám, že tím získám i trochu více zdraví pro nás tři!!!

Možná bych měla dokonce i letní kuchyň – kvůli svým zdravotním potížím si sama míchám tinktury, krémy a čaje z léčivých bylin.

A možná bych měla i šicí dílnu. Šití mi přináší uvolnění a možná bych to pak mohla dělat i jako vedlejší činnost.

Prosím, přispějte, ale ne ze soucitu, nýbrž proto, že můžete a chcete!

I malý příspěvek pomůže.