Nedávno jsem se vrátil z cesty na Zanzibar a měl jsem možnost setkat se s několika místními lidmi. Slovo "příležitost" jsem nepoužil náhodou, protože navzdory tomu, že tito lidé nemají nic, mají obrovské vnitřní bohatství a dokázali mi každý den předávat onen klid, který dnes těžko nacházíme, protože jsme stále více zahleděni sami do sebe a do neustálé honby za kdovíjak velkými cíli, kterých chceme dosáhnout. Zvláště mě zaujal pohled a veselost dítěte Sumaeli, které žije samo s matkou Rose, která nemá práci ani manžela. V těchto místech neexistuje ani účinný systém zdravotní péče, ani systém sociálního zabezpečení, který by mohl zaručit klidný důchod ve stáří. Místní obyvatelé jsou zvyklí rodit mnoho dětí, které se po dosažení dospělosti postarají o své staré rodiče. Rose se ve svých 31 letech ocitá jako vdova s rok a půl starým synem, kterého musí vychovávat, bez práce a bez dalších prostředků. Proto jsem se rozhodla přispět, jak jen to půjde, k její výchově finanční podporou, ale také zasíláním základních potřeb. Napadlo mě také uspořádat tuto sbírku, a pokud mi chcete pomoci tuto iniciativu podpořit, vyzývám vás, abyste přispěli i malou částkou.