Jmenuji se Piotrek (pro přátele Piter).

Je mi 47 let, vždy jsem žil v Gliwicích a od devíti let jsem upoután na invalidní vozík.

Dříve jsem si myslel, že i přes své postižení jsem normální člověk, který má právo na své sny. To bylo předtím, než jsem si uvědomil, že nemoc, která mě odsoudila k životu na vozíku, mi nedává právo realizovat ani tyto základní touhy.

Mým největším životním úspěchem je to, že se mi podařilo vytvořit šťastnou rodinu. Společně s manželkou Alinou vychováváme naše tři milované děti: Szymka, Julii a Wiktorii.

Vím, že na pozadí životních úspěchů jiných lidí je to téměř nic, ale pro mě je to něco, o čem jsem se nikdy neodvážil ani snít. Nikdy jsem si nemyslel, že by mě někdo mohl milovat a že bychom spolu mohli vytvořit skutečnou rodinu.

Bohužel i moje žena bojuje s vážnou nemocí, která jí neumožňuje vést normální společenský život.

Nejsme bohatí lidé... ve skutečnosti sotva vyjdeme s penězi. Navzdory těmto obtížím se snažíme ze všech sil zajistit, aby našim dětem nechyběla radost a láska.

Jak se moje milovaná rodina rozrostla, začal jsem si všímat problému s bydlením. Všichni žijeme společně v bytě o něco větším než 40 m² v přízemí. Kuchyně, koupelna, obývací pokoj, který slouží jako ložnice pro dva, obývací pokoj a pokoj pro nejmladší Victorii a malý pokoj pro další dvě děti. K tomu všemu jsem tu ještě já a můj kočárek, který si musí „ukrást“ trochu místa od ostatních, aby se dal volně pohybovat. Není to snadné, ale nikdo si nestěžuje. Víme, že když máme jeden druhého, máme to podstatné.

Nad naším bytem je však půda, která je pro mě nepřístupná. A právě tato půda je předmětem mé sbírky. Ráda bych ji upravila na pokoje pro děti. Stav mého zdraví po téměř 40 letech nepřetržitého užívání silných léků mě vede k podezření, že se nedožiji toho, až moje děti vyrostou. Dokud tu však s nimi jsem, ráda bych jim poskytla vše, co mohu.

Doufám, že asi 40 000 PLN bude stačit na renovaci podkroví (izolace střešního sklonu, instalace příček, malování, provedení instalací, vybavení a vybudování bezpečného schodiště). Alespoň tak jsem to spočítal. Nemám ani korunu, ale pokusím se těch chybějících 10 000 sehnat sama. Bohužel těch zbývajících 30 000 nemám a nevidím jinou možnost, jak je získat, než požádat o pomoc cizí lidi s velkým srdcem.

Proto se odvažuji požádat o vaši podporu v mém úsilí zajistit mé rodině lepší životní podmínky a mým dětem lepší rozvoj.

Vaše pomoc pro mě znamená prostě všechno.

Lidé s dobrým srdcem... Vím, že existuje mnoho sbírek. Ale také vím, že není nedostatek lidí, kteří se mohou podělit o dobré věci.

Byla bych velmi vděčná, kdybyste mou prosbu podpořili i jen malým příspěvkem.

Na přiložených fotografiích nás můžete vidět, náš byt a půdu, která je v současné době skladištěm starých hraček a v mých snech obytným prostorem pro mé milované.

Moje rodina a já vám všem posíláme naše nejvřelejší pozdravy. Děkujeme za každou pomoc, i tu nejmenší.

Piter, Alina, Szymek, Julcia a Wiktoria