Dobré ráno všem,

Jsem otec téměř dvouletého chlapce.

Nedávno jsem přišel o práci, je mi 33 let a vždy jsem trpěl depresemi.

Mám vedle sebe partnerku, která pracuje na poloviční úvazek, do konce měsíce sotva vystačíme s placením nájmu a jídlem.

Bohužel ztráta zaměstnání způsobila, že jsem se ještě více propadla do toho černého tunelu, ze kterého je velmi těžké se dostat.

Přála bych si, abych mohla dát synovi šťastný život, jiný než ten můj.

Chtěla bych mu umožnit chodit do školky, hrát si, učit se socializovat.

Mnozí z vás řeknou "najdi si práci", já to dělám, ale v mém současném životě a hlavně v mém současném stavu to není snadné.

Nežádám o almužnu, jen o dočasnou pomoc.

Opravdu vám všem děkuji, děkuji vám všem, kteří máte srdce.

P.s Neumím moc psát, ale bohužel jsme v zoufalé situaci.

Taky není lehké požádat o pomoc, obnažit rodinu, ale když máte malé dítě, děláte věci, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že je udělám, a tohle je jedna z nich.