Ahoj všichni.

Jmenuji se Daniel a přicházím k vám s příběhem, snem a prosbou.

Můj příběh je v podstatě docela obyčejný, dokud se mi celý život neobrátil vzhůru nohama: vyrůstal jsem v normální rodině, která měla byt, dům na venkově, pozemky, trochu majetku a budoucnost. To bylo do té doby, než mi před 13 lety zemřel otec. Poté se téměř všechno v mém životě obrátilo k horšímu. Můj vztah s matkou, který už předtím nebyl nijak skvělý, se zhoršil do takové míry, že ani teď nevím, jak to nazvat. Jediní, komu na mně záleželo a kdo mi stál po boku, byla moje žena a babička (matka mého otce), která mě částečně vychovala. Moje matka udělala vše, co mohla, aby mi zabránila založit vlastní rodinu. Při každém mém kroku a při všem, o co jsem se pokusil, mi vrazila kudlu do zad. Bydlím v domě, 25 km od nejbližšího města, a ona bydlí v bytě v největším městě v regionu. Byt, dům a pozemek vlastníme společně. Můj podíl na domě a pozemku je podle dědického práva 87 % a na bytě 25 %, zbytek je její. Pokaždé, když má příležitost, vyhrožuje mi, že udělá vše pro to, aby mě vyhodila z domu, protože je její. Nemám přístup do bytu, po smrti mého otce mi nedala klíč. Takže osoba, která by mě měla podporovat nejvíc, je můj nejhorší nepřítel. A to všechno proto, že umím myslet sám za sebe, mám vlastní názor a neposlouchám ji! I poté, co jsem se oženil a narodily se mi dvě děti, pořád na mě útočila a vyhrožovala nám, jenže od té chvíle se terčem jejích zlomyslných činů stala moje žena. „Moje ženská“, jak mé ženě říká, je hloupá, tupá, bez peněz a bez mozku (to jsou její slova), zatímco moje žena má vysokoškolský titul v oboru inženýrství, včetně magisterského titulu, je to pracovitá osoba (jediná, která pracuje) a všichni kromě mé matky o ní mluví jen v superlativech. Moje děti (9letý chlapec a 8letá holčička) se staly jejím terčem v okamžiku, kdy zjistila, že mají problémy (ADHD), a nazvala je hloupými a tupými, ale v očích mé matky jsou „miláčci“. Nemohu pracovat jako denní zaměstnanec, protože se musím starat o své děti (moje žena vydělává víc, než bych mohl já, takže jsme museli udělat kompromis) a vozit je do školy a ze školy. Každý den odcházím z domu v 7 ráno, půl hodiny jedu autem do školy, zůstávám ve městě (v autě nebo občas u kamaráda) a čekám do poledne, až děti skončí vyučování, abych je mohl odvézt domů. Tam jim pomáhám s domácími úkoly, nakrmím je, uložím do postele a tak dále. Takhle vypadá můj běžný pracovní den.

To je můj příběh a můj současný každodenní život, a já chci, aby se to změnilo.

Dosud jsem postavil 3 malé skleníky (první má 60 m², druhý 30 m² a třetí 150 m²), kde pěstuji zeleninu 100% BIO. Nejvíce místa ve sklenících zabírají rajčata (odrůdy Onix Heart a Cherry) a papriky. Dělám to už 6 let a zkouším různé recepty, řešení, zavlažovací programy a režimy, způsoby pěstování a tak dále. Skleníky, které jsem postavil, jsou pokryty fólií (o tloušťce 250 mikronů). Všechny produkty jdou našim přátelům za malý poplatek (vzhledem k veškeré práci). Každý den ručně zaléváme přes 1000 rostlin, dodáváme jim BIO živiny, jako je kompost z kopřivy a slepičí hnůj. O rostliny se starám sám, protože moje žena je celý den v práci a děti jsou ještě příliš malé na to, aby mi pomáhaly.

A tady přichází na řadu sen:

Rád bych postavil profesionální skleník, větší (asi 1000 čtverečních stop), se skleněnou střechou, v klimatizovaném prostředí, se solárními panely, které mohou napájet topný systém, a hlubokými studnami na vodu, abych mohl pěstovat zeleninu i v zimě. Rád bych si koupil traktor s příslušenstvím, abych mohl v tom skleníku pracovat. Rád bych mohl lidem přinášet více své zeleniny, protože je veškerá BIO a všichni ji chtějí. Ti, kteří mají to štěstí, že ji ochutnají, už nechtějí zeleninu z trhů. Vím tedy, že mám ty správné produkty pro potřeby lidí. Jen nemám prostředky na to, abych se rozrostl a posunul se na další úroveň.

Tímto způsobem se také snažím zajistit budoucnost svých dětí. Jelikož jim byla diagnostikována ADHD, jejich budoucnost jako zaměstnanců v mé zemi je omezená, takže rodinný podnik je mnohem lepší než spoléhat se na pomoc od vládních agentur.

A tady přichází moje prosba:

Doufám, že ve svých srdcích najdete prostředky, abyste mi pomohli splnit můj sen.

Doufám, že mi pomůžete, abych mohl zajistit alespoň část jejich denní stravy.

Doufám, že dokážete zvrátit situaci a že díky vaší pomoci zasvítí slunce i na mou uličku.

Děkuji vám předem!

Děkuji za vaši laskavost!

Děkuji za všechno!