Jmenuji se Joanna. Jsem svobodná 54letá žena. Od dětství byl můj život bojem o přežití. Nejdříve jen citově, později i materiálně. Nikdy jsem se nevzdávala a neztrácela naději a motivaci. Bohužel přišel den, kdy jsem onemocněla těžkou, na léky zcela rezistentní depresí. Protože jsem nemohla počítat s pomocí rodiny a léky nepomáhaly, propadla jsem se na 9 let do naprosté bezmoci. Mnohokrát jsem si chtěla vzít život, ale ta malá jiskřička naděje, že všechno bude dobré, vždycky zvítězila. Nakonec jsem se z deprese dostala a byla jsem schopná znovu žít a jednat. Avšak ta léta nemoci, kdy jsem se často nedokázala postarat ani o to nejnutnější, se ukázala být plná následků... Kvůli jednání mých příbuzných jsem přišel o byt. Přišel den, kdy jsem byl nucen sbalit si nejnutnější věci a odejít do útulku pro bezdomovce. Začala noční můra, jedna z největších v mém životě. Dostat se z bezdomovectví je velmi těžké, nevím, jestli je to pro lidi jako já vůbec možné. Nakonec jsem si však našel práci, která mi umožnila pronajmout si sám malou garsonku. Bohužel jsem o práci přišel a vzhledem ke svému věku jsem si nemohl najít novou, která by byla dostatečně stabilní a dobře placená, abych mohl pokračovat v pronájmu garsonky. Začal jsem jezdit za prací do zahraničí v naději, že mi vyšší výdělek konečně umožní postavit se na vlastní nohy. Celý život jsem pracoval fyzicky a to byla jediná práce, kterou jsem mohl vzít. Roky však plynuly a stále nepříjemnější zdravotní problémy způsobily, že jsem o práci přišel. Pracovní standardy na těchto místech jsou velmi vysoké a přizpůsobené možnostem mladých lidí. Uvědomil jsem si, že už nemám nejmenší šanci vydělat si tolik peněz, abych si mohl koupit i tu nejmenší garsonku. Hypotéka, jak asi tušíte, je zcela vyloučená. Do budoucnosti hledím s čím dál většími obavami... Bojím se, že přijde den, kdy se budu muset vrátit do útulku pro bezdomovce a dožít tam své dny. To pomyšlení mě děsí. Proto prosím lidi s dobrým srdcem, aby mi pomohli. Pomozte mi znovu získat naději. Pomozte mi překonat panický strach z představy stáří bez domova... Vy, dobří lidé, jste moje poslední naděje...

Přeji každému z vás šťastnou budoucnost a těm, kteří by chtěli podpořit i tou nejmenší částkou splnění mého snu o vlastních čtyřech zdech, předem z celého srdce děkuji