Před mnoha lety jsem udělal chybu, po které následoval řetězec chyb..... Bylo to špatné období, nemohla jsem otěhotnět a nechtěla jsem to vzdát, takže jsem absolvovala spoustu vyšetření, testů, léčby... vše bylo dost drahé a vzala jsem si malou půjčku... Tady je první VELKÁ chyba, 1500 eur... S půjčkou přišla i kreditní karta... Po roce se situace zhoršila, půjčku jsem už skoro nesplatila, ale měla jsem dvě kreditní karty, které jsem musela každý měsíc splácet... Styděl jsem se... Nikomu jsem nic neřekl... V noci jsem nespal a přemýšlel, co mám dělat... Mezitím byly poplatky za byt každý rok vyšší a vyšší... Nakonec jsem otěhotněla a tam se výdaje opět zvýšily,

Rozhodla jsem se změnit banku a oni mi poradili, ať si vezmu větší úvěr, abych mohla všechno uzavřít a začít znovu. Šla jsem tak daleko, že jsem si vzala půjčku 10 000 eur, abych zaplatila chyby, které udělal naoko můj partner, který o všem nevěděl, a pak přišly opět vysoké výdaje na kondominium... COVID... Příšerné zdražení elektřiny a plynu... Zase jsem byla v problémech a musela jsem tu půjčku splácet... každý měsíc... mezi splátkou a výdaji mi plat nestačil... a v roce 2022 si na radu banky bereme delší půjčku... Na 10 let...s nižší splátkou.... Snesitelnějších, téměř "zapomenutelných" 200 eur měsíčně... Ale celková částka byla 25 tisíc... 5 tisíc na úrocích... Velmi vysoké... A hlavně vždycky bez toho, abych o tom řekla partnerovi...

Skončí to v roce 2032....

K dnešnímu dni mi zbývá doplatit 19 tisíc (z 25) a dalších 5 tisíc splácím bance a skončím v roce 2027... Celkem mi každý měsíc odchází 400 eur z platu na dluhy..... Zbytek používám na rodinný život.

Jsem vystrašená, věčně úzkostlivá, už se tolik neusmívám jako dřív, žiju ve strachu, že se dozví, jak moc jsem zadlužená..abych se v noci necítila moc špatně, ze strachu, studu a pocitu viny se ze všech sil snažím "zapomenout" na to, že mám tak velké dluhy... Což mi navíc nepřineslo ani ekonomický klid, ani nic konkrétního na oplátku..... A takhle pokračuji dál, uprostřed tisíce potíží, přežívám a snažím se, aby mé rodině nic nechybělo, ale v noci... V noci vím... A pláču... A děsím se, že se dozví, co jsem udělala, a myslím, že by mě opustil, že by mi už nevěřil, vím to... Ale deset let je dlouhá doba... 2032 je daleko... A já hledám řešení, zatímco se snažím postavit na nohy.....

Konečně s ním můžu mluvit o svých úzkostech... Přiznávám mu část pravdy.... Tu z pěti tisíc, a už se cítím mnohem lépe..... Právě teď, po náhlé smrti maminky, jsou pro něj peníze taky špatnou myšlenkou, která mu nedá klidně spát, část účtů je zablokovaná a čeká se na dokončení dědictví, pak bude výplata i za to, nikdo neví kolik...

Teď už ví o těch pěti tisících, ale ne o těch dvaceti tisících... a pomáhá mi naučit se dávat taky něco stranou, ale je to těžké počítat s 1200 eury a dnešními životními náklady, účty, stále dražšími cenami potravin... Ale zvládnu to, budu bojovat, ale zvládnu to.

Ale můj problém je v tom, co neumí..... A že se to nesmí nikdy dozvědět... a ten pocit viny, který mě otravuje...

Jak by se to mohl dozvědět?

Jednou by se chtěl nastěhovat do svého domu z dětství, ale je tam potřeba udělat práci, vyklidit ho, opravit trubky, podlahy, dveře, nábytek..... Bude to chtít peníze! A my musíme uzavřít hypotéku na byt, kde teď bydlíme, a vzít si další na opravu domu... Za rok, nebo možná i déle.... A já se bojím, že když budu žádat o další hypotéku, tak se mi to nepodaří. zjistí, co jsem udělala... Musím to nejdřív vyřešit...

To je ten příběh... Zatím...

Bohužel nikoho jiného o pomoc požádat nemůžu, rodiče žijí z důchodu a splácí i hypotéku na dům, bratr tolik peněz nemá a taky splácí svůj dům....

Každý večer se modlím, abych našla řešení..... Ale nemůžu ho najít...

Potřebovala bych dar 20 tisíc.... Někoho, kdo je ochotný to dát a zapomenout na to... Udržet to v tajnosti navždy..

Kdo by měl takovou šanci? Na oplátku kromě své nesmírné vděčnosti za život mohu přiložit ruku k dílu a udělat něco na dálku.....

Děkuji každému, kdo by mi chtěl pomoci získat zpět svůj klid a úsměv.