Světový den povědomí o autismu připadá na 2. dubna - u nás doma je však každý den dnem povědomí o autismu ;)

Už jsou to téměř tři roky, co jsme se dozvěděli o zvláštní schopnosti našeho syna. Tři roky tvrdé práce, neuvěřitelných milníků i bolestných nezdarů. Zvládnout život s jinak postiženým dítětem je... těžké. Emocionálně, psychicky, fyzicky i finančně.

Věci, které musíme průběžně pokrývat, jsou:

• poplatky za terapeutickou školku určenou výhradně pro děti s autismem(letos o 25 % vyšší než v předchozích letech), která poskytuje individuální a skupinovou terapii, logopedii, terapii senzorické integrace a terapii s asistencí psů.
• poplatky za kurzy senzorické integrace ( o 25 % vyšší cena než v loňském roce).
• náklady na terapeutické pomůcky, které potřebujeme mít doma.

Proč potřebujeme vše výše uvedené?

Autismus je odlišné neurologické zapojení - to ovlivňuje mozek, ale také tělo.

Autistické děti nevnímají své tělo stejným způsobem jako neurotypické děti. Co to znamená? Že autismus s sebou přináší další fyzické problémy.

Autistické děti mají velké problémy s hrubou motorikou (nemají povědomí o vlastním těle, mají problémy s plánováním pohybu). V praxi to znamená, že Milo potřebuje pravidelné každodenní masáže, při kterých pojmenováváme části jeho těla. Má problémy s udržením rovnováhy, s jízdou na kole, lezením. Neuvědomování si vlastního těla se promítá i do neuvědomování si tělesných funkcí. Deficity v hrubé motorice také znamenají, že při jednoduchých každodenních úkonech, jako je oblékání nebo svlékání, stále potřebuje pomoc. Potřebuje také velmi silné podněty k seberegulaci - opět každodenní úkoly, abychom mu s tím pomohli. Jeho základní svaly nejsou tak silné, jak by měly být, a to zase znamená, že potřebuje další podporu. Bez základních svalů a hrubé motoriky mu chybí i jemná motorika - v pěti letech má stále problémy s kreslením nebo vybarvováním. I když je to bystré a zvídavé dítě, potřebuje další podporu, aby dohnal normu, protože škola je za rohem. Existuje velká pravděpodobnost, že než se nadějeme, budeme muset financovat také terapii rukou.

Je také velká šance, že mu bude diagnostikována dyslexie.

Kromě toho se také pohybujeme v oblasti jeho sociální úzkosti, což znamená, že každé dítě, které potká, vnímá jako hrozbu. Milo se bude bát vést rozhovory, interakce - bojí se, že by se na něj mohli jen podívat. I s dětmi ve školce musíme na toto téma vést průběžné rozhovory.

Když řešíte jednu věc - objeví se pět dalších.