Chodili jsme tam a nosili dětem jídlo, oblečení, snažili jsme se s nimi komunikovat, hrát si s nimi, povzbuzovat je – prostě dělat to, co jsme v té době mohli. Později jsme do těchto center začali vodit spoustu přátel a známých, snažili jsme se zapojit a pomáhat. Bohužel věci nešly vždy tak, jak jsme očekávali, a uvědomili jsme si, že mezi lidmi, kteří v těchto dětských domovech pracovali, panovala určitá nálada, kterou jsme v žádném případě nemohli výrazně změnit. 

 Uvědomil jsem si, že na ulici bylo velmi mnoho dětí z ulice, dětí, které byly nuceny žebrat, dětí, které nevěděly, jak si hrát, hádaly se. Velmi jsem si přál zapojit se do života těchto dětí a tak vznikl projekt „Zázrak mezi paneláky“. Začali jsme tyto děti shromažďovat, kupovat jim hračky a hrát si s nimi. Strávili jsme celé léto hraním si s dětmi mezi paneláky. Naučili jsme je, jak si hrát, jak se chovat, začali jsme se poznávat, komunikovat, mluvit o určitých životních věcech. Během toho léta si děti začaly utvářet představy o budoucnosti, mnoho z nich totiž školu opustilo. Když se blížil září, navrhla jsem jim, že půjdeme do školy, promluvíme s učiteli, zapíšu je, koupím jim školní pomůcky a začneme nový školní rok.