Po letech zdravotních potíží, závažných onemocnění a stresu jsme i přesto tvrdě pracovali, abychom si zajistili co nejlepší život. Bohužel v dnešní ekonomické situaci se nám nepodařilo dosáhnout našeho cíle – mít vlastní kousek štěstí a radosti. Vlastní domov!

Můj manžel (44) se přestěhoval do jiné země, aby mohl být se mnou (31), kde nemluví jazykem a nerozumí kultuře, udělal ze mě nejšťastnějšího člověka na světě, a pak, dva měsíce po naší svatbě, utrpěl mrtvici, přišel o práci a nedostával výplatu. Následující děsivé dny byly plné opravdového strachu, smutku, ale i naděje, a to vše zatímco jsme uvízli v bludném kruhu existenciální krize. Přišla pandemie covidu, žádná práce, žili jsme z jediného platu, z něhož jsme museli živit i mé rodiče, spousta dluhů, žádná cesta ven. Od té doby je to pro nás neustálý boj.

Dodnes se nedokážeme pevně postavit na vlastní nohy. Říká se, že kdo požádá o pomoc, není slabý, a tak jsme se rozhodli to zkusit.

Navzájem se opíráme o lásku a podporu, ale rádi bychom vybudovali něco, co můžeme společně rozvíjet, a uskutečnili tak náš sen.

Děkujeme předem!