Hello, my mame is Alice and I’m 35.

Last year my father died and I stayed completely without family or friends.

Because he was suffering from hording disease while he lived, he never left me clean or thrown away something. I sacrificed my me tak health for many years for his because he was only family I had on return he left me with burned house full of life threatening diseases and trash to clean. Past 9 months I did what I could but I’m start to slowly losing my sanity here so I wana try to use the power of social media and get some people to help me. If you were in se situation you know how much all this cost. I don’t even have windows in second floor. Only heating system is wood chimney in my room because to fix the heater cost 2.500€. So please help me to be warmer than last winter and be able to get rid of another trash. Thank you guys🫶🏻

CZ full version here

cesky tady dole 👇

Sama proti ruině a minulosti: Pomozte mi vyčistit domov po chorobném hromadění mého zesnulého otce 

Příběh mého boje: 

Když vám život nadělí ruinu a vy na to zůstanete úplně sami

Ahoj všem,

jmenuji se Alice, je mi 35 let a stojím před nejtežší zkouškou svého života. Nikdy pro mě nebylo jednoduché říct si o pomoc. Vždycky jsem byla ta, která se spoléhala jen sama na sebe. Jako jedináček jsem si prošla těžkými obdobími — byla jsem na dně, potýkala se s dluhy i nemocí, ale vždycky jsem v sobě našla sílu vstát a jít dál. Vybudovala jsem si nový život v zahraničí, kde jsem strávila posledních 7 let. Měla jsem krásný byt v Německu a pocit, že se věci konečně obracejí k dobrému. Konečne jsem mela poprvé čas sama na sebe nemusela jsem po nikom uklízet o někoho se starat(jako jsem to dělala už od svých 12 let kdy me opustila matka, aby se stala feťačkou a prostitutkou)

Konečně jsem měla čas léčit své rány a znovu najít sama sebe.

Pak ale přišlo září minulého roku — a všechno se během jediného dne sesypalo jako domeček z karet.

Smrt v zahraničí a návrat do noční můry

Můj táta náhle zemřel v Řecku. Přestože náš vztah nebyl jednoduchý a táta nebyl ideálním otcem, byl to jediný člověk z mojí rodiny, který mi zbyl (zbytek příbuzenstva buď nežije, nebo propadl alkoholismu a závislostem). Převoz těla, uskladnění a zpopelnění a pohřeb v zahraničí mě stály 4 500 € ještě předtím, než jsem vůbec stihla překročit hranice Česka.

Musela jsem narychlo opustit svůj milovaný byt v zahraničí, zanechat tam vybudovaný život a vrátit se do Čech. Myslela jsem, že tu najdu alespoň základní zázemí. Místo toho jsem dorazila do spáleniště — doslova i obrazně.

Dům plný odpadu, hlodavců a zimy

Můj táta trpěl závažnou poruchou chorobného hromadění (tzv. hoarding). Za celý svůj život nevyklidil ani věci po svých rodičích. Pred třemi lety jsem strávila Vánoce zde abych mi pomohla vyklidit alespoň obývák, kde trávil většinu času aby ho vymaloval- vsechno jsem odnesla zabalila vyhodila některé věci, jen abych po jeho škrtila zjistila ze vsechno nanosil zpět. Dokonce i štosy novin co jsem pred třemi lety zabalila byli porad venku. Bylo mi do pláče a je mi od te doby, truchlím za otce, za to, že jsem v 35 zůstala úplně sama , truchlím za svůj ztracený život který mi tak dlouho trvalo vybudovat a přitom se každý den budím do té hrůzy, které teď říkám domov. 

Zdědila jsem velký dům, který byl doslova až po strop nacpaný odpadky, starým haraburdím, myšími výkaly a plísní.

Aby toho nebylo málo:

Dům byl dlouhodobě nevytápěný, vymrzlý a částečně poničený požárem.

V celém domě nebyla teplá voda ani topení.

V druhém patře chybí ještě zazdít 2 okna, takže do stavby přímo prší a zatéká.

Když jsem požádala o pomoc stát, nedostala jsem ani korunu — z důvodu, že jsem předchozích 7 let žila a pracovala v zahraničí. A po žádosti na úřad práce mi řekli, že když tam žiju už několik měsíců tak to přece není životu ohrožující prostředí a tudíž nemám právo ani na jednorázovy příspěvek od státu. 

Zimu 2025 jsem přežila jen díky tomu, že jsem se naučila sekat dřevo a v kamnech spalovala starý rozbitý nábytek, poličky a dřevěné palety, abych poprvé v životě neumrzla. Respekt pro naše předky!!!

Na všechno sama

Lidé zvenčí vidí jen „velký barák“ a myslí si, že jsem měla štěstí. Nevidí ale to, že uvnitř mrzne, prší a já tu žiji v podmínkách, které jsou zdravotně nebezpečné.

Nemám velkou rodinu, která by mi přišla pomoct. Moje nejlepší kamarádka je máma dvou malých dětí a sama ztěží vychází s penězi. Kamarád pracuje v Německu a když jednou za 2-3 týdny přijede, nechci ho zneužívat jako otroka. A tak každý den sama vyklízím, třídím, nosím těžké pytle a prodávám cokoliv, co má alespoň minimální hodnotu, jen abych zaplatila základní náklady a ulevila sousedům od zápachu a nepořádku, který tu po tátovi zůstal.

Zjišťuji, že zde nic nebylo legální, na všem vázne nějaký problém a já k tomu všemu přišla jako slepý k houslím.

Proč vás žádám o pomoc?

Zvykla jsem si zatnout zuby a bojovat. Ale teď cítím, že mi fyzické i psychické síly definitivně docházejí. Sama ten obrovský nános špíny, hlodavců a infekčního odpadu fyzicky ani finančně nezvládnu odvézt a dezinfikovat.

Cílová částka 2 000 € (cca 50 000 Kč) mi pomůže udělat ten nejdůležitější krok k lidskému bydlení:

Zabezpečení profesionální dezinfekce, dezinsekce a deratizace 1. patra, aby bylo prostředí zdravotně nezávadné a bezpečné k životu.

Zaplacení velkoobjemových kontejnerů a odvozu všeho nahromaděného odpadu, který jsem dosud vlastníma rukama vyklidila a roztřídila.

Jak můžete pomoci?

Jakýmkoliv finančním příspěvkem: I částka ve výši jedné kávy (50–100 Kč) pro mě znamená obrovský krok vpřed a dodá mi naději, že v tom nejsem sama.

Sdílením tohoto příběhu: Pokud nemůžete přispět finančně, prosím, sdílejte tuto sbírku na svých sociálních sítích. Čím více lidí se o mém boji dozví, tím větší mám šanci vrátit tomuto místu důstojnost.

Děkuji všem ze srdce za jakoukoliv pomoc, vlídné slovo i sdílení.

S úctou a vděkem, 

Vaše Alice