Nedokážu zde slovy popsat, jak těžká je naše situace. Myslím, že se vytratil smysl lásky rodinné lidskosti, a vidíme to i u našich příbuzných... se snoubencem jsme měli jednoho psa. Jednoho dne jsme zachránili dalšího z ulice já jsem nebyla pejskař , teď je to moje dítě. A pak jsem si zlomila ruku vyhodili mě dva dny po tom co jsem se vrátila a pak si snoubenec hledal práci protože v jeho práci dávali 794 a on musel jezdit několik dní do jiného města a pak nás vyhodili z bytu kvůli psovi a pak jsme našli jeho otci pozemek bez elektřiny ale stroj s benzínem neumím anglicky než dobře, a pak jsme se ptali na malý domek panelák tady protože jsme zaplatili za elektřinu on řekl že nedá peníze jen další tři rodiče odešli a za dvě hodiny volal a říká nedělejte si sny já prodám pozemek po roce bude obytný. A nenechte mě mluvit o mé matce finance má psychické problémy nikdy nespí před 4 ráno je vždy říká že se necítí dobře nikdy se dostat z domu stále říká že její syn potřebuje léky dala rodičům psychotické prášky a teď její otec s Alzheimerem nemůže chodit ona zůstává celou noc tak ráno volat každý říká jak špatný je její život . Nemůžu . prosím pomozte nám nemáme nikoho ani psa že říkají že je to důvod že nemáme domov je to nejlepší co se nám kdy stalo není pes je rodič 2025 bohužel a jsme zoufalí.