Bára je naše kamarádka, kterou známe jako neuvěřitelně silnou, pracovitou a milující mámu. Poslední roky pro ni ale byly nesmírně těžké. Dlouhodobě bojuje o možnost být nablízku svému malému synovi, současně čelí vážným právním a finančním problémům a nyní navíc podstupuje náročnou onkologickou léčbu.

Dnes se ocitla v situaci, kterou sama už nedokáže zvládnout. Hrozí, že kvůli exekučnímu řízení od svého ex manžela přijde o svůj domov – dům, který je spojený s její rodinou, dětstvím a vzpomínkou na jejího tatínka a který chtěla jednou uchovat i pro svého syna.

Proto jsme se rozhodli založit tuto sbírku a požádat o pomoc za ni.

Moc prosíme, pokud můžete, pomozte Báře uchránit její domov, zvládnout toto těžké období a dát jí šanci soustředit se především na to nejdůležitější – na své zdraví a na to, aby mohla být jednou zase naplno mámou svého syna.

Každý příspěvek, i sebemenší, pro ni může znamenat obrovskou pomoc. A pokud přispět nemůžete, velmi nám pomůže také sdílení sbírky.

Bářin příběh si můžete přečíst níže.

Děkujeme z celého srdce.

Přátelé Báry

“Pokud znáte podcast Seznam Zpráv “Ve stínu” (CZ mail news portal), možná znáte i náš příběh.

Jsem milující maminka pětiletého chlapečka. O našeho syna se s ex manželem soudíme už téměř pět let. Přestože jsem se o něj jeho prvních dva a půl roku života sama každodenně starala, dnes je svěřen do péče svého otce a já se s ním mohu vídat jen ve velmi omezeném rozsahu 40h měsíčně, a za část tohoto času musím dokonce platit. Doma u mě nespal už víc, než rok a osm měsíců.

Vše začalo ve chvíli, kdy jsem vznesla vážné obavy týkající se bezpečí svého syna. Jednala jsem tehdy jako máma, která chtěla své dítě chránit. Tyto obavy byly v minulosti předmětem vyjádření některých psychologů a psychiatrů. Příslušné okolnosti však dosud nebyly policií definitivně objasněny a případ zůstává otevřený.

Do dnešního dne na syna ani na nás rodiče nebyly zadány znalecké posudky.

Náš příběh podrobně zdokumentoval investigativní tým Seznam Zpráv v pětidílné sérii Ve stínu a případ se mezitím dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Za každou hodinu se svým synem bojuji jako lvice.

Mým největším přáním je být synovi jednou zase nablízku jako máma – starat se o něj, vodit ho do školky, číst mu pohádky před spaním, obejmout ho, když bude smutný, a být součástí jeho každodenního života. Je pro mě nesmírně bolestné, když se setkávám se situacemi, kdy děti nebo rodiče ze školky či kroužku mého syna vůbec nevědí, že jeho maminkou jsem já, a považují za ni partnerku jeho otce.

Teď se ale můj příběh dostal do další, pro mě existenční fáze.

Po rozpadu našeho manželství jsem se opakovaně snažila s otcem našeho syna domluvit. Bohužel není k žádné dohodě ochoten a ani po pěti letech se nám nepodařilo ukončit dlouhodobé spory. Naopak, musím čelit stále dalším a dalším žalobám či oznámením...

Na základě pravomocného soudního rozhodnutí po mně nyní otec našeho syna požaduje jeden milion korun plus náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí jsme podali dovolání k Nejvyššímu soudu i ústavní stížnost, avšak bez úspěchu - v této bezprecedentní věci je mi odnímán přístup k projednání před Nejvyšším a Ústavním soudem. Soudy se odmítly věcí zabývat i přes to, že se nejednalo o podání zjevně bezdůvodná či nepřípustná. Další na řadě je opět Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Součástí rozsudku je také omluva formou mimo jiné placené inzerce v přesném znění stanoveném soudem na žádost otce. Toto znění obsahuje tvrzení, se kterými se osobně neztotožňuji a která podle mého názoru neodpovídají pravdě ani realitě.

Přestože jsem se otci našeho syna upřímně omluvila za to, že se mohl cítit dotčen mými veřejnými vyjádřeními, tuto omluvu nepřijal a trvá na splnění omluvy v soudem určené podobě, která je jím rovněž exekučně vymáhána.

V souvislosti s tím nyní čelím několika exekučním řízení, které otec zahájil hned první den, kdy byl rozsudek pravomocný, a které může vést až k exekučnímu prodeji našeho domu.

A právě ten dům pro mě znamená mnohem víc než jen nemovitost.

Získala jsem ho v patnácti letech po náhlé smrti svého tatínka, který se jeho dostavby už nedožil. S tehdy 23 letou sestrou a maminkou jsme zůstaly na jeho dokončení samy. Je to náš domov, místo spojené s mojí rodinou a s mými kořeny.

Chtěla jsem ho jednou uchovat i pro svého syna – jako vzpomínku na jeho předky a jako místo, kde bude vědět, že má svůj domov a své zázemí, které mu nikdo nevezme ani si nemůže nárokovat. Proto jsem pro něj založila svěřenský fond, jehož je jediným obmyšleným. Ani tento krok však spor s jeho otcem neukončil, naopak, otec proti tomu podal odpůrčí žaloby, udání na hospodářskou kriminální policii a dnes hrozí, že o náš domov přijdeme.

V domě navíc žije moje vážně nemocná téměř osmdesátiletá maminka. Ztráta domu by proto neznamenala jen ztrátu mého bydlení, ale také ohrožení jejího domova v době, kdy sama potřebuje klid a bezpečí.

A právě ve chvíli, kdy řeším tuto situaci, bojuji také já o své zdraví.

Ustavičný, dlouhodobý stres a bolest ze ztráty milovaného dítěte si vybral svoji daň.

V květnu jsem se dozvěděla, že mám velmi vážné agresivní onkologické onemocnění a musím se okamžitě začít léčit.

Jsem nyní v dlouhodobé pracovní neschopnosti a léčba mi neumožňuje pracovat v rozsahu, v jakém jsem pracovala dříve. Celý život jsem přitom byla zvyklá postarat se o sebe i svou rodinu vlastní prací – jako profesionální hudebnice, učením studentů hudbě a koncertováním.

Léčba je však naplánována ještě na delší období...

V minulosti již proběhla sbírka na náklady advokátů, abychom se mohli se synem bránit v probíhajících soudních řízeních. Právě tato sbírka se na udání následně stala součástí dalších šetření policie či finančního úřadu. Vše bylo uzavřeno a závěry obou orgánu se shodly na tom, že sbírka byla naprosto v pořádku. Exmanžel na mě přesto podal žalobu s žádostí o 1 milion korun. Prý jsem se na sbírce “obohatila” a tak není problém mu tuto částku zaplatit. Vybrané prostředky však byly používány pouze na právní pomoc a jejich využití bylo opakovaně kontrolováno.

Myslela jsem, že se mi částka podaří otci syna zaplatit, ukončit tak alespoň část sporů, ale díky exekuci a mojí nemoci si už ani nemůžu oficiálně finance nikde půjčit.

Dnes je ale situace jiná. Neprosím o pomoc proto, abych mohla vést další nekonečný boj.

Prosím o pomoc proto, abychom nepřišli o náš domov, abych měla možnost v klidu pokračovat v onkologické léčbě a abych jednou mohla znovu normálně žít a starat se o svého milovaného syna. Nechci, aby můj syn vyrůstal s pocitem, že jeho maminka z jeho života zmizela. Chci tu pro něj být. Chci se uzdravit a chci udělat všechno proto, abych měla možnost být znovu skutečnou součástí jeho každodenního života.

Nikdy jsem si nemyslela, že budu muset požádat o pomoc lidi, které vůbec neznám. Dnes ale nemám jinou možnost.

Nepřeji si další boj, další soudy, ani další bolest. Mým největším životním přáním je uzdravit se. Být tady pro svého syna. Moci se o něj normálně starat, vidět ho vyrůstat. A mít konečně klid.

Nechci nic víc než zasloužený klid a mír pro sebe, pro svého syna a pro naši rodinu.

Proto dnes prosím o pomoc. Ne proto, abych mohla dál bojovat. Ale abych měla šanci ten boj co nejdřiv ukončit a začít znovu normálně žít.

Chci se uzdravit. Chci uchránit náš domov. A ze všeho nejvíc chci být zase mámou, která může být svému synovi nablízku.

Děkuji ze srdce každému, kdo nám pomůže. A pokud přispět nemůžete, pomůže nám i sdílení této sbírky.”

Barbora