Pokud čtete tyto řádky, je to pravděpodobně proto, že se váš život protnul s životem Fabryho, nebo jste sem možná zavítali čistě náhodou a nikdy jste ho nepoznali.

Můj manžel nás opustil před několika dny, poté co žil s nemocí, která mu byla diagnostikována před několika lety, když se naše holčičky už narodily. Navzdory síle, neuvěřitelné vitalitě a radosti, které ho vždy charakterizovaly, nám ho nemoc nespravedlivě a předčasně vzala a zanechala prázdnotu, kterou nic a nikdo nikdy nedokáže zaplnit, v životech všech, kteří s ním žili a měli ho rádi.

Fabry však nezanechal zoufalství, ale touhu žít, dívat se do budoucnosti, zanechal nám vytrvalost a odvahu, protože on byl právě tím vším a já chci pokračovat v tom, čím jsme byli, čím byl on, pro mě i pro naše dcery.

S těmito pocity, ale také s velkou pokorou a zároveň důstojností, jsem se rozhodla zahájit tuto sbírku. S jediným příjmem a ještě malými holčičkami vím, že cesta bude dlouhá, jistě plná radosti, ale také nevyhnutelně obtížná. Je pro mě nemyslitelné pokračovat ve splácení současné hypotéky, ale s 40 000 € a trochou úsilí bych snad dokázala snížit splátku tak, aby pro mě byla zvládnutelná, a udržet si náš současný dům. Utopie? Možná. Ale řekla jsem si, že to musím zkusit.

Z celého srdce děkuji všem, kteří budou moci přispět, ať už anonymně, nebo jen symbolickou částkou; stejně tak děkuji těm, kteří se zastavili a přečetli si těchto pár řádků, protože i když nebudou moci nebo chtít přispět, doufám, že i oni získají naději, důvěru nebo inspiraci, tak jako já, když jsem četla mnoho smutných příběhů, které spojuje mimořádná touha „vybrat se z toho“.