Bongu, ommi jisimha Alice u għandi 35 sena.

Is-sena l-oħra miet missieri u jien bqajt kompletament mingħajr familja jew ħbieb.

Peress li kien qed isofri minn marda epidermika waqt li kien għadu ħaj, qatt ma ħallieni nadif jew xeħet xi ħaġa. Issagrifikajt saħħti għal ħafna snin għalih għax kien l-uniku familja li kelli meta rritornajt ħallieni b'dar maħruqa mimlija mard li kien qed jhedded il-ħajja u żibel x'naddaf. Fl-aħħar 9 xhur għamilt li stajt imma bil-mod il-mod bdejt nitlef is-sanità tiegħi hawnhekk allura rrid nipprova nuża l-qawwa tal-midja soċjali u nsib xi nies biex jgħinuni. Jekk kont f'sitwazzjoni bħal din taf kemm sewa dan kollu. Lanqas biss għandi twieqi fit-tieni sular. L-unika sistema ta' tisħin hija ċumnija tal-injam fil-kamra tiegħi għax biex nirranġa l-heater sewa €2,500. Allura jekk jogħġobkom għinuni biex inkun aktar sħun mix-xitwa li għaddiet u nkun nista' neħles minn żibel ieħor. Grazzi nies🫶🏻

Verżjoni sħiħa CZ hawn

Ċesky Tady Dole 👇

Sama proti ruině a minulosti: Pomozte mi vyčistit domov po chorobném hromadění mého zesnulého otce

Ikklikkja hawn taħt:

Když vám život nadělí ruinu a vy na to zůstanete úplně sami

Aħ, kulħadd,

jmenuji se Alice, je mi 35 let a stojím před nejtežší zkouškou svého života. Nikdy pro mě nebylo jednoduché říct si o pomoc. Vždycky jsem byla ta, která se spoléhala jen sama na sebe. Jako jedináček jsem si prošla těžkými obdobími — byla jsem na dně, potýkala se s dluhy i nemocí, ale vždycky jsem v sobě našla sílu vstát a jít dál. Vybudovala jsem si nový život v zahraničí, kde jsem strávila posledních 7 let. Měla jsem krásný byt v Německu a pocit, že se věci konečně obracejí k dobrému. Konečne jsem mela poprvé čas sama na sebe nemusela jsem po nikom uklízet o někoho se starat(jako jsem to dělala už od svých 12 let kdy me opustila matka, aby se stala feťačkou a prostitutkou)

Konečně jsem měla čas léčit své rány a znovu najít sama sebe.

Pak ale přišlo září minulého roku — a všechno se během jediného dne sesypalo jako domeček z karet.

Smrt v zahraničí a návrat do noční můry

Můj táta náhle zemřel v Řecku. Přestože náš vztah nebyl jednoduchý a táta nebyl ideálním otcem, byl to jediný člověk z mojí rodiny, který mi zbyl (zbytek příbuzenstva buď nežije, nebo propadlzálosismu alkohol). Převoz těla, uskladnění a zpopelnění a pohřeb v zahraničí mě stály 4 500 € ještě předtím, než jsem vůbec stihla překročit hranice Česka.

Musela jsem narychlo opustit svůj milovaný byt v zahraničí, zanechat tam vybudovaný život a vrátit se do Čech. Myslela jsem, že tu najdu alespoň základní zázemí. Místo toho jsem dorazila do spáleniště — doslova i obrazně.

Dům plný odpadu, hlodavců a zimy

Můj táta trpěl závažnou poruchou chorobného hromadění (tzv. ġbir). Za celý svůj život nevyklidil ani věci po svých rodičích. Pred třemi lety jsem strávila Vánoce zde abych mi pomohla vyklidit alespoň obývák, kde trávil většinu času aby ho vymaloval- vsechno jsem odnesla zabalila vyhodila některé věkteré věrtila jehoz abyšchrtia vsechno většinu času nanosil zpět. Dokonce i štosy novin co jsem pred třemi lety zabalila byli porad venku. Bylo mi do pláče a je mi od te doby, truchlím za otce, za to, že jsem v 35 zůstala úplně sama , truchlím za svůj ztracený život který mi tak dlouho trvalo vybudovat a přitom de budéhr se kaímzy teď říkám domov.

Zdědila jsem velký dům, který byl doslova až po strop nacpaný odpadky, starým haraburdím, myšími výkaly a plísní.

Biex tagħmel dan tajjeb:

Dům byl dlouhodobě nevytápěný, vymrzlý a částečně poničený požárem.

V celém domě nebyla teplá voda ani topení.

V druhém patře chybí ještě zazdít 2 okna, takže do stavby přímo prší a zatéká.

Když jsem požádala o pomoc stát, nedostala jsem ani korunu — z důvodu, že jsem předchozích 7 let žila a pracovala v zahraničí. A po žádosti na úřad práce mi řekli, že když tam žiju už několik měsíců tak to přece není životu ohrožující prostředí a tudíž nemám právo ani na jednorázovy příspěspěsí.

Zimu 2025 jsem přežila jen díky tomu, že jsem se naučila sekat dřevo av kamnech spalovala starý rozbitý nábytek, poličky a dřevěné palety, abych poprvé v životě neumrzla. Respekt pro naše předky!!!

Fuq l-istess naħa kollha

Lidé zvenčí vidí jen „velký barák“ a myslí si, že jsem měla štěstí. Nevidí ale to, že uvnitř mrzne, prší a já tu žiji v podmínkách, které jsou zdravotně nebezpečné.

Nemám velkou rodinu, která by mi přišla pomoct. Moje nejlepší kamarádka je máma dvou malých dětí a sama ztěží vychází s penězi. Kamarád pracuje v Německu a když jednou za 2-3 týdny přijede, nechci ho zneužívat jako otroka. A tak každý den sama vyklízím, třídím, nosím těžké pytle a prodávám cokoliv, co má alespoň minimální hodnotu, jen abych zaplatila základní náklady a ulevila sousedům od zápachu a nepoter poterádům zůstal.

Zjišťuji, že zde nic nebylo legální, na všem vázne nějaký problém a já k tomu všemu přišla jako slepý k houslím.

Għaliex qed tgħallem bl-għajnuna?

Zvykla jsem si zatnout zuby a bojovat. Ale teď cítím, že mi fyzické i psychické síly definitně docházejí. Sama ten obrovský nános špíny, hlodavců a infekčního odpadu fyzicky ani finančně nezvládnu odvézt a dezinfikovat.

Cílová částka 2 000 € (cca 50 000 Kč) mi pomůže udělat ten nejdůležitější krok k lidskému bydlení:

Zabezpečení profesionální dezinfekce, dezinsekce a deratizace 1. patra, aby bylo prostředí zdravotně nezávadné a bezpečné k životu.

Zaplacení velkoobjemových kontejnerů a odvozu všeho nahromaděného odpadu, který jsem dosud vlastníma rukama vyklidila a roztřídila.

X'tista' tuża?

Jakýmkoliv finančním příspěvkem: I částka ve výši jedné kávy (50–100 Kč) pro mě znamená obrovský krok vpřed a dodá mi naději, že v tom nejsem sama.

Sdílením tohoto příběhu: Pokud nemůžete přispět finančně, prosím, sdílejte tuto sbírku na svých sociálních sítích. Čím více lidí se o mém boji dozví, tím větší mám šanci vrátit tomuto místu důstojnost.

Děkuji všem ze srdce za jakoukoliv pomoc, vlídné slovo i sdílení.

Súctou u vděkem,

Vaše Alice