Hæ, mamma mín heitir Alice og ég er 35 ára.

Í fyrra lést pabbi minn og ég varð eftir alveg án fjölskyldu eða vina.

Þar sem hann þjáðist af hræðsjúkdómi meðan hann lifði, skildi hann mig aldrei eftir hreina né henti neinu. Ég fórnaði heilsu minni í mörg ár fyrir hann því hann var eina fjölskyldan sem ég átti þegar hann kom til baka, hann skildi mig eftir með brunnið hús fullt af lífshættulegum sjúkdómum og rusli sem þurfti að þrífa. Síðustu níu mánuðina gerði ég það sem ég gat en ég er smám saman farinn að missa geðheilsu mína svo ég vil reyna að nota kraft samfélagsmiðla og fá fólk til að hjálpa mér. Ef þú ert í þessari stöðu þá veistu hvað allt þetta kostaði. Ég er ekki einu sinni með glugga á annarri hæð. Eina hitakerfið er viðarreykháfur í herberginu mínu því að gera við hitarann kostaði 2.500 evrur. Svo vinsamlegast hjálpið mér að vera hlýrri en síðasta vetur og geta losað mig við annað rusl. Takk krakkar 🫶🏻

CZ útgáfa í heild sinni hér

Gefðu mér góða einkunn 👇

Sama proti ruině a minulosti: Pomozte mi vyčistit domov po chorobném hromadění mého zesnulého otce

Smávaxinn prjónn:

Když vám život nadělí ruinu a vy na to zůstanete úplně sami

Hæ allir,

jmenuji se Alice, je mi 35 let a stojím před nejtežší zkouškou svého života. Nikdy pro mě nebylo jednoduché říct si o pomoc. Vždycky jsem byla ta, která se spoléhala jen sama na sebe. Jako jedináček jsem si prošla těžkými obdobími — byla jsem na dně, potýkala se s dluhy i nemocí, ale vždycky jsem v sobě našla sílu vstát a jít dál. Vybudovala jsem si nový život v zahraničí, kde jsem strávila posledních 7 let. Měla jsem krásný byt v Německu a pocit, že se věci konečně obracejí k dobrému. Konečne jsem mela poprvé čas sama na sebe nemusela jsem po nikom uklízet o někoho se starat(jako jsem to dělala už od svých 12 let kdy me opustila matka, aby se stala feťačkou a prostitutkou)

Konečně jsem měla čas léčit své rány a znovu najít sama sebe.

Pak ale přišlo září minulého roku — a všechno se během jediného dne sesypalo jako domeček z karet.

Smrt v zahraničí a návrat do noční můry

Můj táta náhle zemřel v Řecku. Přestože náš vztah nebyl jednoduchý a táta nebyl ideálním otcem, byl to jediný člověk z mojí rodiny, který mi zbyl (zbytek příbuzenstva buď nežije, nebo zápávis alkoholismu a). Převoz těla, uskladnění a zpopelnění a pohřeb v zahraničí mě stály 4 500 € ještě předtím, než jsem vůbec stihla překročit hranice Česka.

Musela jsem narychlo opustit svůj milovaný byt v zahraničí, zanechat tam vybudovaný život a vrátit se do Čech. Myslela jsem, že tu najdu alespoň základní zázemí. Místo toho jsem dorazila do spáleniště — doslova i obrazně.

Dům plný odpadu, hlodavců a zimy

Můj táta trpěl závažnou poruchou chorobného hromadění (tzv. hamstra). Za celý svůj život nevyklidil ani věci po svých rodičích. Pred třemi lety jsem strávila Vánoce zde abych mi pomohla vyklidit alespoň obývák, kde trávil většinu času aby ho vymaloval- vsechno jsem odnesla zabalila vyhodila některé věci ze ji vsechno nanosil zpět. Dokonce i štosy novin co jsem pred třemi lety zabalila byli porad venku. Bylo mi do pláče a je mi od te doby, truchlím za otce, za to, že jsem v 35 zůstala úplně sama , truchlím za svůj ztracený život který mi tak dlouho trvalo vybudovat a přteý den hr budy říkám domov.

Zdědila jsem velký dům, který byl doslova až po strop nacpaný odpadky, starým haraburdím, myšími výkaly a plísní.

En þetta er samt ekki bara smá:

Dům byl dlouhodobě nevytápěný, vymrzlý a částečně poničený požárem.

V celém domě nebyla teplá voda ani topení.

V druhém patře chybí ještě zazdít 2 okna, takže do stavby přímo prší a zatéká.

Když jsem požádala o pomoc stát, nedostala jsem ani korunu — z důvodu, že jsem předchozích 7 let žila a pracovala v zahraničí. A po žádosti na úřad práce mi řekli, že když tam žiju už několik měsíců tak to přece není životu ohrožující prostředí a tudíž nemám právo ani na přísíců.

Zimu 2025 jsem přežila jen díky tomu, že jsem se naučila sekat dřevo av kamnech spalovala starý rozbitý nábytek, poličky and dřevěné palety, abych poprvé v životě neumrzla. Respekt pro naše předky!!!

Á öllum sviðum

Lidé zvenčí vidí jen „velký barák“ a myslí si, že jsem měla štěstí. Nevidí ale to, že uvnitř mrzne, prší a já tu žiji v podmínkách, které jsou zdravotně nebezpečné.

Nemám velkou rodinu, která by mi přišla pomoct. Moje nejlepší kamarádka je máma dvou malých dětí a sama ztěží vychází s penězi. Kamarád pracuje v Německu a když jednou za 2-3 týdny přijede, nechci ho zneužívat jako otroka. A tak každý den sama vyklízím, třídím, nosím těžké pytle a prodávám cokoliv, co má alespoň minimální hodnotu, jen abych zaplatila základní náklady a ulevila sousedům od zápárýátu a ponetořviku zůstal.

Zjišťuji, že zde nic nebylo legální, na všem vázne nějaký problém a já k tomu všemu přišla jako slepý k houslím.

Hvers vegna vinnið þið eða hjálpið ykkur?

Zvykla jsem si zatnout zuby a bojovat. Ale teď cítím, že mi fyzické i psychické síly definitivně docházejí. Sama ten obrovský nános špíny, hlodavců a infekčního odpadu fyzicky ani finančně nezvládnu odvézt a dezinfikovat.

Cílová částka 2 000 € (ca 50 000 Kč) mi pomůže udělat ten nejdůležitější krok k lidskému bydlení:

Zabezpečení profesionální dezinfekce, dezinsekce a deratizace 1. patra, aby bylo prostředí zdravotně nezávadné a bezpečné k životu.

Zaplacení velkoobjemových kontejnerů a odvozu všeho nahromaděného odpadu, který jsem dosud vlastníma rukama vyklidila a roztřídila.

Hvernig get ég hjálpað þér?

Jakýmkoliv finančním příspěvkem: I částka ve výši jedné kávy (50–100 Kč) pro mě znamená obrovský krok vpřed a dodá mi naději, že v tom nejsem sama.

Sdílením tohoto příběhu: Pokud nemůžete přispět finančně, prosím, sdílejte tuto sbírku na svých sociálních sítích. Čím více lidí se o mém boji dozví, tím větší mám šanci vrátit tomuto místu důstojnost.

Děkuji všem ze srdce za jakoukoliv pomoc, vlídné slovo i sdílení.

Súktú og vdekem,

Vaše Alice