Bok, moja mama je Alice i imam 35 godina.

Prošle godine mi je umro otac i ostao sam potpuno bez obitelji i prijatelja.

Budući da je bolovao od kronične bolesti dok je bio živ, nikada me nije ostavio čistom niti bacio nešto. Žrtvovala sam svoje zdravlje dugi niz godina za njegovo jer mi je bio jedina obitelj koju sam imala, a po povratku me ostavio s izgorjelom kućom punom po život opasnih bolesti i smeća za čišćenje. Posljednjih 9 mjeseci učinila sam što sam mogla, ali polako gubim razum, pa želim pokušati iskoristiti moć društvenih mreža i nagovoriti neke ljude da mi pomognu. Ako ste bili u takvoj situaciji, znate koliko je sve ovo koštalo. Nemam čak ni prozore na drugom katu. Jedini sustav grijanja je drveni dimnjak u mojoj sobi jer je popravak grijača koštao 2500 €. Zato vas molim da mi pomognete da mi bude toplije nego prošle zime i da se mogu riješiti još jednog smeća. Hvala vam dečki 🫶🏻

CZ puna verzija ovdje

češki sada dole 👇

Sama proti ruině a minulosti: Pomozte mi vyčistit domov po chorobném hromadění mého zesnulého otce

Prilika za moje boje:

Když vám život nadělí ruinu a vy na to zůstanete úplně sami

Ahoj svima,

jmenuji se Alice, je mi 35 let a stojím před nejtežší zkouškou svého života. Nikdy pro mě nebylo jednoduché říct si o pomoc. Vždycky jsem byla ta, která se spoléhala jen sama na sebe. Jako jedináček jsem si prošla těžkými obdobími — byla jsem na dně, potýkala se s dluhy i nemocí, ale vždycky jsem v sobě našla sílu vstát a jít dál. Vybudovala jsem si nový život v zahraničí, kde jsem strávila posledních 7 let. Měla jsem krásný byt v Německu a pocit, že se věci konečně obracejí k dobrému. Konečne jsem mela poprvé čas sama na sebe nemusela jsem po nikom uklízet o někoho se starat(jako jsem to dělala už od svých 12 let kdy me opustila matka, aby se stala feťačkou a prostitutkou)

Konečně jsem měla čas léčit své rány a znovu najít sama sebe.

Pak ale přišlo září minulého roku — a všechno se během jediného dne sesypalo jako domeček z karet.

Smrt v zahraničí a návrat do noční můry

Můj táta náhle zemřel v Řecku. Přestože náš vztah nebyl jednoduchý a táta nebyl ideálním otcem, byl to jediný člověk z mojí rodiny, který mi zbyl (zbytek příbuzenstva buď nežije, nebo propadl alkoholismu a závislostem). Převoz těla, uskladnění a zpopelnění a pohřeb v zahraničí mě stály 4 500 € ještě předtím, než jsem vůbec stihla překročit hranice Česka.

Musela jsem narychlo opustit svůj milovaný byt v zahraničí, zanechat tam vybudovaný život a vrátit se do Čech. Myslela jsem, že tu najdu alespoň základní zázemí. Místo toho jsem dorazila do spáleniště — doslova i obrazně.

Dům plný odpadu, hlodavců a zimy

Můj táta trpěl závažnou poruchou chorobného hromadění (tzv. gomilanje). Za celý svůj život nevyklidil ani věci po svých rodičích. Pred třemi lety jsem strávila Vánoce zde abych mi pomohla vyklidit alespoň obývák, kde trávil většinu času aby ho vymaloval- vsechno jsem odnesla zabalila vyhodila některé věci, jen abych po jeho škrtila zjistila ze vsechno nanosil zpět. Dokonce i štosy novin co jsem pred třemi lety zabalila byli porad venku. Bylo mi do pláče a je mi od te doby, truchlím za otce, za to, že jsem v 35 zůstala úplně sama , truchlím za svůj ztracený život který mi tak dlouho trvalo vybudovat a přitom se každý den budím do té hrůzy, které teď říkám domov.

Zdědila jsem velký dům, který byl doslova až po strop nacpaný odpadky, starým haraburdím, myšími výkaly a plísní.

Da toga nije bilo malo:

Dům byl dlouhodobě nevytápěný, vymrzlý a částečně poničený požárem.

V celém domě nebyla teplá voda ani topení.

V druhém patře chybí ještě zazdít 2 okna, takže do stavby přímo prší a zatéká.

Když jsem požádala o pomoc stát, nedostala jsem ani korunu — z důvodu, že jsem předchozích 7 let žila a pracovala v zahraničí. A po žádosti na úřad práce mi řekli, že když tam žiju už několik měsíců tak to přece není životu ohrožující prostředí a tudíž nemám právo ani na jednorázovy příspěvek od státu.

Zimu 2025 jsem přežila jen díky tomu, že jsem se naučila sekat dřevo av kamnech spalovala starý rozbitý nábytek, poličky a dřevěné palety, abych poprvé v životě neumrzla. Respekt pro naše předky!!!

Na sve samo

Lidé zvenčí vidí jen „velký barák“ a myslí si, že jsem měla štěstí. Nevidí ale to, že uvnitř mrzne, prší a já tu žiji v podmínkách, které jsou zdravotně nebezpečné.

Nemám velkou rodinu, která by mi přišla pomoct. Moja nejlepší kamarádka je máma dvou malých dětí a sama ztěží vychází s penězi. Kamarád pracuje in Německu a když jednou za 2-3 týdny přijede, nechci ho zneužívat kao dijete. A tak každý den sama vyklízím, třídím, nosím těžké pytle a prodávám cokoliv, co má alespoň minimální hodnotu, jen abych zaplatila základní náklady a ulevila sousedům od zápachu a nepořádku, který tu po tátovi zůstal.

Zjišťuji, že zde nic nebylo legální, na všem vázne nějaký problém a já k tomu všemu přišla jako slepý k houslím.

Zašto vam želim pomoć?

Zvykla jsem si zatnout zuby a bojovat. Ale teď cítím, že mi fyzické i psychické síly definitivně docházejí. Sama ten obrovský nános špíny, hlodavců a infekčního odpadu fyzicky ani finančně nezvládnu odvézt a dezinfikovat.

Cílová částka 2 000 € (cca 50 000 Kč) mi pomůže udělat deset nejdůležitější krok k lidskému bydlení:

Zabezpečení profesionální dezinfekce, dezinsekce a deratizace 1. patra, aby bylo prostředí zdravotně nezávadné a bezpečné k životu.

Zaplacení velkoobjemových kontejnerů a odvozu všeho nahromaděného odpadu, který jsem dosud vlastníma rukama vyklidila a roztřídila.

Kako možete pomoći?

Jakýmkoliv finančním příspěvkem: I částka ve výši jedné kávy (50–100 Kč) pro mě znamená obrovský krok vpřed a dodá mi naději, že v tom nejsem sama.

Sdílením tohoto příběhu: Pokud nemůžete přispět finančně, prosim, sdílejte tuto sbírku na svých sociálních sítích. Čím více lidí se o mém boji dozví, tím vétší mám šanci vrátit tomuto místu důstojnost.

Děkuji všem ze srdce za jakoukoliv pomoc, vlídné slovo i sdílení.

S rezultatom i učinkom,

Vaše Alice