Dear friends

My name is Tereza Jirková, and as a social work graduate.

I was happy to accept the challenge of leading a fundraiser to support sixty children from Gaza.

These children, affected by the war and forced displacement, need our help. I believe that every child has the right to education, and I am grateful that I can contribute to their better future, even if only in a small way.

In the heart of Gaza’s suffering, where every corner is marked by destruction, an extraordinary light shines from a small, tattered tent. This tent is not just a shelter, but a true School of Hope. My name is Asmaa Khalil Abu Mandeel (42), and I work as a teacher in the Maghazi refugee camp. When the war deprived many children of their education, I decided not to let them be consumed by fear and ignorance. Together with three other teachers, we created a small improvised school—a tent—where we teach the children with limited resources. We use old blackboards and sit on the ground, but our determination remains unbroken.

Every day, sixty children learn to read, write, and dream again here. However, the tent faces many problems—it leaks, and there is a lack of tables, notebooks, and electricity. Yet, the children come day after day with eyes full of hope. We dream of one day transforming this tent into a real classroom—safe, welcoming, and equipped with everything children need to learn. Your help would mean more to us than just material support.

It would mean hope and a future for sixty children who have been torn from their homes by the war.

Contribute to the School of Hope today and give the children back the strength to live!

Drazí přátelé.

Jmenuji se Tereza Jirková a jako absolventka sociální práce jsem ráda přijala výzvu vést sbírku na podporu šedesáti dětí z Gazy. Tyto děti, zasažené válečným konfliktem a nuceným vysídlením, potřebují naši pomoc.

Věřím, že každé dítě má právo na vzdělání, a jsem vděčná, že mohu přispět k jejich lepší budoucnosti, byť jen malým dílem.

Uprostřed utrpení Gazy, kde je každý kout poznamenán zkázou, vyzařuje z malého potrhaného stanu nevšední světlo. Tento stan není jen přístřeškem, ale skutečnou Školou naděje.

Jmenuji se Asmaa Khalil Abu Mandeel (42) a pracuji jako učitelka v uprchlickém táboře Maghazi.

Když válka připravila mnoho dětí o vzdělání, rozhodla jsem se, že je nenechám pohltit strachem a nevědomostí.

Společně s dalšími třemi učitelkami jsme vytvořili malou improvizovanou školu – stan, kde s omezenými prostředky učíme děti. Používáme staré tabule a sedíme na zemi, ale naše odhodlání zůstává nezlomné.

Každý den se zde učí šedesát dětí číst, psát a znovu snít. Stan však čelí mnoha problémům – zatéká do něj, chybějí stoly, sešity i elektřina. Přesto děti přicházejí den co den s očima plnýma naděje. Sníme o tom, že tento stan jednou proměníme v opravdovou třídu – bezpečnou, přívětivou a vybavenou vším, co děti potřebují k učení.

Vaše pomoc by pro nás znamená víc než jen materiální podporu.

Znamená naději a budoucnost pro šedesát dětí, které byly válkou vytrženy ze svých domovů.

Přispějte dnes na Školu Naděje a darujte dětem zpět sílu žít!